SLOKA 2
tan mādhavo veṇum udīrayan vṛto
gopair gṛṇadbhiḥ sva-yaśo balānvitaḥ
paśūn puraskṛtya paśavyam āviśad
vihartu-kāmaḥ kusumākaraṁ vanam
tat — takto; mādhavaḥ — Pán Śrī Mādhava; veṇum — svou flétnu; udīrayan — rozeznívající; vṛtaḥ — obklopený; gopaiḥ — pasáčky; gṛṇadbhiḥ — opĕvujícími; sva-yaśaḥ — Jeho slávu; bala-anvitaḥ — doprovázený Pánem Balarāmou; paśūn — zvířata; puraskṛtya — ženoucí před sebou; paśavyam — plného potravy pro krávy; āviśat — vstoupil; vihartu-kāmaḥ — s touhou užívat si zábav; kusuma-ākaram — bohatého na kvĕty; vanam — do lesa.
Pán Mādhava, jenž se chtĕl tĕšit ze zábav, hrál na flétnu, pasáčci kolem Nĕj opĕvovali Jeho slávu a v doprovodu Pána Baladevy hnal krávy před sebou. Tak vešel do vṛndāvanského lesa, který hojnĕ oplýval kvĕty a potravou pro zvířata.
Śrīla Sanātana Gosvāmī vysvĕtlil různé významy slova mādhava takto: mādhava bĕžnĕ označuje Kṛṣṇu jako „Pána, jenž je manželem bohynĕ štĕstí Lakṣmī“. Toto jméno rovnĕž naznačuje, že Pán Kṛṣṇa sestoupil v dynastii Madhua. Jelikož je Mādhava také název jara, rozumí se, že jakmile Pán Kṛṣṇa vešel do vṛndāvanského lesa, automaticky se tam projevovaly všechny krásy jara – mnoho kvĕtů, jemné vánky a nebeská atmosféra. Dalším důvodem, proč se Pánu Kṛṣṇovi říká Mādhava, je to, že si ve svých zábavách vychutnává madhu, chuť milostné lásky.
Když Pán Kṛṣṇa vcházel do lesa Śrī Vṛndāvanu, vždy hlasitĕ hrál na flétnu, což působilo všem obyvatelům Jeho mĕsta, Vraja-dhāmu, nepředstavitelnou blaženost. Tyto prosté zábavy – jak hravĕ chodil do lesa, hrál na flétnu a tak dále – probíhaly v duchovní zemi Vṛndāvanu každý den.