SLOKA 5
śrī-bhagavān uvāca
aho amī deva-varāmarārcitaṁ
pādāmbujaṁ te sumanaḥ-phalārhaṇam
namanty upādāya śikhābhir ātmanas
tamo-’pahatyai taru-janma yat-kṛtam
śrī-bhagavān uvāca — Pán Śrī Kṛṣṇa pravil; aho — ó; amī — tyto; deva-vara — ó nejlepší z Pánů (Śrī Balarāmo); amara — nesmrtelnými polobohy; arcitam — uctívaným; pāda-ambujam — lotosovým nohám; te — Tebe; sumanaḥ — kvĕtů; phala — a plodů; arhaṇam — obĕtiny; namanti — klanĕjí se; upādāya — předkládající; śikhābhiḥ — svými hlavami; ātmanaḥ — svou vlastní; tamaḥ — temnotu nevĕdomosti; apahatyai — aby odstranily; taru-janma — jejich zrození v tĕlech stromů; yat — kteroužto nevĕdomostí; kṛtam — zapříčinĕné.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó nejvĕtší z Pánů, jen se podívej, jak tyto stromy sklánĕjí své hlavy ke Tvým lotosovým nohám, jež si zaslouží uctívání i od nesmrtelných polobohů. Ty stromy Ti obĕtují své plody a kvĕty, aby odstranili temnou nevĕdomost, jež zapříčinila jejich zrození v tĕlech stromů.
Vṛndāvanské stromy si mysleli, že kvůli svým minulým přestupkům se teď narodili jako stromy a kvůli své nehybnosti nemohou doprovázet Pána Kṛṣṇu na Jeho toulkách po oblasti Vṛndāvanu. Ve skutečnosti byli všichni tvorové ve Vṛndāvanu, včetnĕ stromů a krav, velké duše, které se mohly osobnĕ stýkat s Nejvyšší Osobností Božství. Kvůli extatickým pocitům odloučení si však o sobĕ stromy mysleli, že podléhají vlivu nevĕdomosti, a proto se snažili očistit tím, že se budou klanĕt u lotosových nohou Kṛṣṇy a Balarāmy. Pán Kṛṣṇa chápal jejich myšlení, a tak na nĕ s láskou hledĕl a zároveň před svým starším bratrem Balarāmou chválil jejich oddanou službu.