SLOKA 8
dhanyeyam adya dharaṇī tṛṇa-vīrudhas tvat-
pāda-spṛśo druma-latāḥ karajābhimṛṣṭāḥ
nadyo ’drayaḥ khaga-mṛgāḥ sadayāvalokair
gopyo ’ntareṇa bhujayor api yat-spṛhā śrīḥ
dhanyā — požehnaná; iyam — tato; adya — nyní; dharaṇī — Zemĕ; tṛṇa — její traviny; vīrudhaḥ — a keře; tvat — Tvých; pāda — nohou; spṛśaḥ — pociťují dotek; druma — stromy; latāḥ — a liány; kara-ja — Tvými nehty; abhimṛṣṭāḥ — dotýkané; nadyaḥ — řeky; adrayaḥ — a hory; khaga — ptáci; mṛgāḥ — a zvířata; sadaya — milostivými; avalokaiḥ — Tvými pohledy; gopyaḥ — gopī; antareṇa — mezi; bhujayoḥ — Tvými pažemi; api — vskutku; yat — po čemž; spṛhā — stále touží; śrīḥ — bohynĕ štĕstí.
Tato Zemĕ je nyní velmi požehnaná, protože se svýma nohama dotýkáš její trávy a keřů a svými nehty jejích stromů a lián a protože její řeky, hory, ptáky a zvířata oblažuješ svými milostivými pohledy. Především jsi však svými pažemi objímal mladé gopī, což je výsada, po níž dychtí i samotná bohynĕ štĕstí.
Slovo adya, „nyní“, se vztahuje na dobu zjevení Pána Balarāmy a Pána Kṛṣṇy na Zemi. Ve své podobĕ Varāhy Pán Kṛṣṇa osobnĕ Zemi zachránil a rozumí se, že Zemĕ neustále spočívá na Śeṣovĕ energii. Jak Varāha, tak Śeṣa jsou expanzemi Balarāmy, který je sám expanzí Pána Kṛṣṇy, původní Osobnosti Božství. Slovy Pána Kṛṣṇy „tato Zemĕ je nyní velmi požehnaná“ (dhanyeyam adya dharaṇī) je řečeno, že se nic nevyrovná požehnáním Nejvyšší Osobnosti Božství v osobní podobĕ Kṛṣṇy, jenž se zjevil současnĕ se svou úplnou expanzí Balarāmou. Složené slovo karajābhimṛṣṭāḥ, „dotýkané Tvými nehty“, naznačuje, že bĕhem svých toulek lesem Kṛṣṇa a Balarāma občas trhali plody a kvĕty ze stromů, keřů a popínavých rostlin, které pak používali ve svých radostných zábavách. Nĕkdy ulamovali rostlinám listy a společnĕ s kvĕty je používali ke zdobení svých tĕl.
Kṛṣṇa a Balarāma pohlíželi s láskou a milostí na všechny řeky, kopce a bytosti ve Vṛndāvanu. Požehnání, jež dostávaly gopī – přímé objetí Pánových paží – však bylo nejvĕtším darem, po kterém touží i samotná bohynĕ štĕstí. Když si jednou bohynĕ štĕstí, která žije na Vaikuṇṭĕ na hrudi Pána Nārāyaṇa, přála být obejmuta na hrudi Śrī Kṛṣṇy, provádĕla tvrdou askezi, aby tohoto požehnání dosáhla. Śrī Kṛṣṇa jí sdĕlil, že její místo je na Vaikuṇṭĕ a že na Jeho hrudi ve Vṛndāvanu sídlit nemůže. Prosila tedy Kṛṣṇu, aby jí dovolil setrvávat na Jeho hrudi v podobĕ zlatého proužku, a toto přání jí splnil. Tento příbĕh z Purāṇ vypráví Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.