SLOKA 65-67
divyāmbara-sraṅ-maṇibhiḥ
parārdhyair api bhūṣaṇaiḥ
divya-gandhānulepaiś ca
mahatyotpala-mālayā
pūjayitvā jagan-nāthaṁ
prasādya garuḍa-dhvajam
tataḥ prīto ’bhyanujñātaḥ
parikramyābhivandya tam
sa-kalatra-suhṛt-putro
dvīpam abdher jagāma ha
tadaiva sāmṛta-jalā
yamunā nirviṣābhavat
anugrahād bhagavataḥ
krīḍā-mānuṣa-rūpiṇaḥ
divya — božskými; ambara — odĕvy; srak — girlandami; maṇibhiḥ — a drahokamy; para-ardhyaiḥ — velmi cennými; api — také; bhūṣaṇaiḥ — ozdobami; divya — božskými; gandha — voňavkami; anulepaiḥ — a mastmi; ca — rovnĕž; mahatyā — skvĕlých; utpala — z lotosů; mālayā — girlandou; pūjayitvā — když uctil; jagat-nātham — Pána vesmíru; prasādya — když uspokojil; garuḍa-dhvajam — Jeho, jenž má na praporu symbol Garuḍy; tataḥ — potom; prītaḥ — potĕšený; abhyanujñātaḥ — když dostal svolení se vzdálit; parikramya — poté, co obřadnĕ obešel; abhivandya — poté, co složil poklony; tam — Jemu; sa — společnĕ se; kalatra — svými manželkami; suhṛt — přáteli; putraḥ — a dĕtmi; dvīpam — na ostrov; abdheḥ — v moři; jagāma — odešel; ha — jistĕ; tadā eva — v tu samou chvíli; sa-amṛta — nektarová; jalā — její voda; yamunā — řeka Yamunā; nirviṣā — zbavená jedu; abhavat — stala se; anugrahāt — milostí; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; krīḍā — za účelem hravých zábav; mānuṣa — vypadající jako človĕk; rūpiṇaḥ — projevující podobu.
Kāliya uctil Pána vesmíru tím, že Mu daroval skvostné šaty s náhrdelníky, drahokamy a dalšími cennými ozdobami, s prvotřídními voňavkami a mastmi a s velkou girlandou z lotosových kvĕtů. Když Kāliya takto potĕšil Pána, jehož prapor nese symbol Garuḍy, cítil se spokojený. Poté, co od Pána dostal svolení se vzdálit, Ho obřadnĕ obešel a složil Mu poklony. Pak vzal své manželky, přátele a dĕti a odebral se na svůj ostrov v moři. V tu samou chvíli, kdy Kāliya odešel, se Yamunā vrátila do svého původního stavu, nedotčená jedem a plná vody jako nektar. To se stalo milostí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž projevoval zdánlivĕ lidskou podobu, aby se tĕšil ze svých zábav.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura napsal k tomuto verši obsáhlý komentář. Na vysvĕtlení slova maṇibhiḥ – „(Kāliya uctíval Pána) drahokamy“ – ācārya cituje ze Śrī Rādhā-kṛṣṇa-gaṇoddeśa-dīpiky (2.129) Rūpy Gosvāmīho:
kaustubhākhyo maṇir yena
praviśya hradam auragam
kāliya-preyasi-vṛnda-
hastair ātmopahāritaḥ
„Pán nechal svůj drahokam Kaustubha potopit se do hadova jezera a pak zařídil, aby ho dostal zpátky z rukou Kāliyových manželek.“ Jelikož chtĕl Pán Kṛṣṇa jednat jako obyčejná lidská bytost, způsobil, že se Jeho transcendentální drahokam Kaustubha stal neviditelným a objevil se v Kāliyovĕ pokladnici. Když potom nastal vhodný okamžik, kdy mĕl Kāliya uctívat Pána mnoha různými drahokamy a šperky, hadovy manželky, které nepostřehly Pánův transcendentální trik, Ho obdarovaly kamenem Kaustubha, neboť ho považovaly za jeden z drahokamů v jejich vlastnictví.
Ācārya rovnĕž vysvĕtluje, proč je Pán Kṛṣṇa v tomto verši popsán jako garuḍa-dhvaja, „ten, jehož prapor nese symbol Jeho přepravce, Garuḍy.“ Kāliya se také chtĕl stát přepravcem Pána Kṛṣṇy. Garuḍa a hadi jsou původnĕ spříznĕní jako bratři, a tak si Kāliya přál Pánu Kṛṣṇovi naznačit: „Kdyby ses nĕkdy potřeboval dostat na nĕjaké vzdálené místo, vzpomeň si také na mĕ jako na svého přepravce. Jsem služebník Tvého služebníka a bĕhem okamžiku dokážu urazit stamilióny yojanů.“ Proto Purāṇy vyprávĕjí, že když bĕhem vĕčného cyklu Kṛṣṇových zábav Kaṁsa nařizuje Pánu, aby přijel do Mathury, nĕkdy tam jede na Kāliyovi.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k šestnácté kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané „Kṛṣṇa trestá hada Kāliyu“.