SLOKA 20
tāṁ rātriṁ tatra rājendra
kṣut-tṛḍbhyāṁ śrama-karṣitāḥ
ūṣur vrayaukaso gāvaḥ
kālindyā upakūlataḥ
tām — té; rātrim — noci; tatra — tam; rāja-indra — ó nejvznešenĕjší z králů; kṣut-tṛḍbhyām — hladem a žízní; śrama — a únavou; karṣitāḥ — zesláblí; ūṣuḥ — zůstali; vraja-okasaḥ — lidé z Vṛndāvanu; gāvaḥ — a krávy; kālindyāḥ — Yamuny; upakūlataḥ — poblíž břehu.
Ó nejlepší z králů (Parīkṣite), obyvatelé Vṛndāvanu se cítili velmi zesláblí hladem, žízní a únavou, a proto i s kravami strávili noc tam, kde byli. Ulehli u břehu Kālindī.
Śrīla Jīva Gosvāmī podotýká, že i když byli lidé zesláblí hladem a žízní, nepili mléko od krav, které tam byly přítomné, protože se báli, že bylo znečištĕné hadím jedem. Obyvatelé Vṛndāvanu mĕli takovou radost, když se jim jejich milovaný Kṛṣṇa vrátil, že nechtĕli jít zpátky do svých domů. Chtĕli zůstat s Kṛṣṇou na břehu Yamuny, aby Ho mohli mít stále na očích. Proto se rozhodli ulehnout k odpočinku u břehu řeky.