Kṛṣṇa potom svým mladým přátelům a Baladevovi navrhl, aby hráli hru, při níž se rozdĕlí na dvĕ skupiny, které spolu budou bojovat. Kṛṣṇa a Balarāma se stali kapitány, rozdĕlili chlapce do dvou skupin a určili, že ti, kdo prohrají, budou muset nosit vítĕze na zádech. Když tedy Śrīdāmā a Vṛṣabha, členové Balarāmova družstva, zvítĕzili, vzali je Kṛṣṇa a ještĕ jeden chlapec z Kṛṣṇova družstva na záda. Pralambāsura uvažoval, že nepřemožitelný Pán Śrī Kṛṣṇa by byl příliš silným soupeřem, a tak místo toho bojoval s Balarāmou a prohrál. Poté, co vzal Pána Balarāmu na záda, se začal velmi rychle vzdalovat. Balarāma ale ztĕžkl jako hora Sumeru a démon, který Ho neunesl, musel projevit svou pravou, démonskou podobu. Když Balarāma spatřil tuto hrozivou podobu, zasadil démonovi prudkou ránu do hlavy pĕstí. Ten úder rozbil Pralambāsurovi hlavu, tak jako blesky vrhané králem polobohů tříští hory. Démon opakovanĕ zvracel krev a pak padl na zem. Když pasáčci vidĕli, že se Pán Balarāma vrací, radostnĕ Ho objímali a blahopřáli Mu, zatímco polobozi shazovali z nebe kvĕtinové girlandy a provolávali Mu slávu.