SLOKA 24
āsīnaḥ saṁviśaṁs tiṣṭhan
bhuñjānaḥ paryaṭan mahīm
cintayāno hṛṣīkeśam
apaśyat tanmayaṁ jagat
āsīnaḥ—když byl pohodlně usazený ve svém obývacím pokoji nebo na trůnu; saṁviśan—nebo ležel na své posteli; tiṣṭhan—nebo přebýval kdekoliv; bhuñjānaḥ—když jedl; paryaṭan—když kráčel nebo se jinak pohyboval; mahīm—na zemi, chodící sem a tam; cintayānaḥ—stále myslel s nepřátelstvím na; hṛṣīkeśam—Nejvyšší Osobnost Božství, vládce všeho; apaśyat—viděl; tat-mayam—sestávající z Něho (Kṛṣṇy) a ničeho jiného; jagat—celý svět.
Když seděl na svém trůnu nebo v obývacím pokoji, když ležel na své posteli, ať byl prakticky kdekoliv, když jedl, spal nebo kráčel, stále viděl pouze svého nepřítele, Nejvyššího Pána Hṛṣīkeśu. Jinými slovy, myšlením na svého všeprostupujícího nepřítele si byl Kaṁsa negativním způsobem vědom Kṛṣṇy.
Śrīla Rūpa Gosvāmī popsal nejušlechtilejší formu oddané služby slovy ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam, což znamená rozvíjení vědomí Kṛṣṇy s pozitivním postojem. Kaṁsa si byl také vědom Kṛṣṇy, ale jelikož Kṛṣṇu považoval za svého nepřítele, jeho vědomí Kṛṣṇy nebylo pro jeho život příznivé, přestože do něho byl plně pohroužen. Ten, kdo rozvíjí vědomí Kṛṣṇy příznivým způsobem, bude dokonale šťastný. Až do té míry, že osoba vědomá si Kṛṣṇy nepovažuje ani splynutí s Kṛṣṇou (kaivalya-sukham) za velký úspěch. Kaivalyaṁ narakāyate. Pro toho, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je splynutí s Kṛṣṇou či Brahmanem, o něž usilují impersonalisté, nepříjemnou představou. Kaivalyaṁ narakāyate tridaśa-pūr ākāśa-puṣpāyate. Karmī dychtí po dosažení nebeských planet, ale osoba vědomá si Kṛṣṇy to pokládá za přelud, který nemá žádný smysl. Durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate. Yogīni se snaží ovládat své smysly, a tak dojít ke štěstí, ale osoba vědomá si Kṛṣṇy nebere jógové metody příliš vážně. Se svými největšími nepřáteli, smysly, jež jsou přirovnávány k hadům, si nedělá starosti. Osobě vědomé si Kṛṣṇy, jež rozvíjí vědomí Kṛṣṇy příznivým způsobem, nestojí štěstí, na které pomýšlí karmī, jñānī a yogīni, ani za povšimnutí. Jelikož však Kaṁsa rozvíjel vědomí Kṛṣṇy jiným způsobem-na základě nepřátelství-cítil se ve všech životních situacích nepříjemně. Ať už seděl, spal, chodil nebo jedl, byl stále v nebezpečí. To je rozdíl mezi oddaným a neoddaným. Neoddaný či ateista také rozvíjí vědomí Boha-tím, že se snaží Bohu za všech okolností vyhnout. Například takzvaní vědci, kteří chtějí vytvořit život kombinací chemických látek, pokládají vnější, hmotné prvky za nejvyšší. Představa, že život je nedílnou částí Nejvyššího Pána, se jim nelíbí. V Bhagavad-gītě je však jasně uvedeno (mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ), že živé bytosti nevznikají z kombinace hmotných prvků, jako je země, voda, oheň a vzduch, ale jsou oddělenými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo pochopí postavení živé bytosti jakožto oddělené části Nejvyšší Osobnosti Božství, může zkoumáním její povahy pochopit i povahu Nejvyššího Boha, neboť živá bytost je dílčím vzorkem Boha. Ateisté se však o vědomí Boha nezajímají, a proto se snaží být šťastní tak, že rozvíjejí vědomí Kṛṣṇy různými negativními způsoby.
Přestože byl Kaṁsa neustále pohroužený v myšlenkách na Hariho, Nejvyšší Osobnost Božství, nebyl šťastný. Oddaný je však stále šťastný, ať sedí na trůnu nebo pod stromem. Śrīla Rūpa Gosvāmī odstoupil z místa ministra a vyměnil ho za místo pod stromem, ale byl šťastný. Tyaktvā tūrṇam aśeṣa-maṇḍala-pati-śreṇīṁ sadā tuccha-vat (Ṣaḍ-gosvāmy-aṣṭaka 4). Nelpěl na pohodlném ministerském postavení-byl šťastný i pod stromem ve Vṛndāvanu, kde příznivým způsobem sloužil Nejvyšší Osobnosti Božství. To je rozdíl mezi oddaným a neoddaným. Pro neoddaného je svět plný problémů, zatímco pro oddaného je celý svět plný štěstí.
viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate vidhi-mahendrādiś ca kīṭāyate
yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhavavatāṁ taṁ gauram eva stumaḥ
(Caitanya-candrāmṛta 95)
Takto příjemně se může oddaný cítit díky milosti Pána Caitanyi Mahāprabhua. Yasmin sthito na duḥkhena guruṇāpi vicālyate (Bg. 6.22). Oddaný není nikdy znepokojen, ani když se navenek ocitne ve velkých potížích.