SLOKA 26

Polobozi neboli oddaní velmi dobře vědí, že Nejvyšší Osobnost Božství je skutečnou podstatou, v hmotném i v duchovním světě. Śrīmad-Bhāgavatam proto začíná slovy oṁ namo bhagavate vāsudevāya...satyaṁ paraṁ dhīmahi. Vāsudeva, Kṛṣṇa, je paraṁ satyam, Nejvyšší Pravda. Nejvyšší Pravdě lze porozumět nebo se k ní přiblížit použitím nejvyšší metody podle pokynů Nejvyšší Pravdy: bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ (Bg. 18.55). Bhakti, oddaná služba, je jediný prostředek umožňující pochopit Absolutní Pravdu. V zájmu své ochrany se tedy polobozi odevzdávají Nejvyšší, a nikoliv relativní pravdě. Někteří lidé uctívají různé polobohy, ale Nejvyšší Pravda, Kṛṣṇa, prohlašuje v Bhagavad-gītě (7.23): antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām-“Lidé s malou inteligencí uctívají polobohy a plody, které získávají, jsou omezené a dočasné.” Uctívání polobohů může být na určitou dobu užitečné, ale jeho výsledek je antavat, pomíjivý. Tento hmotný svět je dočasný, polobozi jsou dočasní a stejně tak dočasná jsou i od nich získaná požehnání. Živá bytost je však věčná (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām), a proto musí usilovat o věčné, nikoliv dočasné štěstí. Slova satyaṁ paraṁ dhīmahi vyjadřují, že člověk má hledat Absolutní Pravdu a nespokojit se s pravdou relativní.
 

Prahlāda Mahārāja ve svých modlitbách k Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu Nṛsiṁhadevovi, řekl:
 

Za ochránce dítěte jsou obvykle pokládáni jeho rodiče, ale skutečnost je jiná. Pravým ochráncem je Nejvyšší Osobnost Božství.
 

Bez pomoci Nejvyšší Osobnosti Božství bude dítě i v přítomnosti rodičů trpět a nemocný člověk zemře i přes všechnu lékařskou péči. Zde v hmotném světě, kde probíhá boj o přežití, lidé vynalézají mnoho způsobů ochrany, ale pokud je Nejvyšší Osobnost Božství zavrhne, nebudou jim nic platné. Proto polobozi úmyslně říkají: satyātmakaṁ tvāṁ śaraṇaṁ prapannāḥ-“Ó Pane, Ty můžeš poskytnout skutečnou ochranu, a proto se Ti odevzdáváme.”
 

Pán vyžaduje, aby se Mu živá bytost odevzdala (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja), a dále říká:
 

“Když se Mi někdo upřímně odevzdá-když řekne: ,Můj Pane, ode dneška jsem zcela Tvůj’-pak ho budu vždy chránit. To slibuji.” (Rāmāyaṇa, Yuddha-kāṇḍa 18.33) Polobozi se modlili k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, protože se právě zjevil v lůně své oddané Devakī, aby ochránil všechny oddané, jež sužoval Kaṁsa se svými pobočníky. Tak Pán jedná jako satya-vrata. Ochranu, kterou poskytuje Nejvyšší Osobnost Božství, nelze srovnávat s ochranou od polobohů. Je řečeno, že Rāvaṇa byl velkým oddaným Pána Śivy, ale když se ho Pán Rāmacandra vydal zabít, Śiva ho nemohl ochránit.
 

Pán Brahmā a Pán Śiva, doprovázeni velkými mudrci, jako je Nārada, a následováni mnoha dalšími polobohy, se neviditelně zjevili v Kaṁsově domě. Začali se k Nejvyšší Osobnosti Božství modlit vybranými modlitbami, které jsou oddaným velice příjemné a plní duchovní touhy. Prvními slovy jasně prohlásili, že Pán je věrný svému slibu. V Bhagavad-gītě je uvedeno, že Kṛṣṇa sestupuje do hmotného světa proto, aby chránil zbožné a ničil bezbožné. To je Jeho slib. Polobozi věděli, že se nyní uchýlil do lůna Devakī, aby tento slib splnil. Měli velkou radost, že Pán přichází uskutečnit své poslání, a oslovili Ho jako satyaṁ param, “Nejvyšší Absolutní Pravdu”.
 

Každý hledá pravdu. To je filozofický aspekt života. Polobozi sdělují, že Nejvyšší Absolutní Pravdou je Kṛṣṇa. Ten, kdo si bude plně vědom Kṛṣṇy, může Absolutní Pravdy dosáhnout. Touto Absolutní Pravdou je Kṛṣṇa. Relativní pravda není pravdou ve všech třech fázích věčného času, minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Kṛṣṇa je Pravdou vždy-v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. V hmotném světě všemu vládne svrchovaný čas a vše má svou minulost, přítomnost a budoucnost. Kṛṣṇa však existoval i před stvořením, po stvoření vše v Kṛṣṇovi spočívá, a až bude celé stvoření zničeno, Kṛṣṇa zůstane. Proto je Absolutní Pravdou za všech okolností. Jakákoliv pravda v hmotném světě pochází z Nejvyšší Pravdy, Kṛṣṇy. Jakékoliv bohatství v hmotném světě má svůj původ v Kṛṣṇovi. Jakákoliv sláva v hmotném světě má svou příčinu v Kṛṣṇovi. Jakákoliv síla v hmotném světě pochází z Kṛṣṇy. Jakákoliv moudrost a vzdělanost v hmotném světě mají svůj původ v Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa je tedy zdrojem všech relativních pravd.
 

Oddaní se proto po vzoru Pána Brahmy modlí: govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi, a tak uctívají Govindu, ādi-puruṣu, Nejvyšší Pravdu. Cokoliv, co se kde děje, si vyžaduje zapojení tří faktorů: jñāna-bala-kriyā-poznání, síly a činnosti. Jakmile něco z toho chybí, úsilí bude vždy neúspěšné. Kdo tedy chce být ve všem úspěšný, musí mít tyto tři faktory na své straně. Ve Védách (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.8) je o Nejvyšší Osobnosti Božství řečeno:
 

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemusí nic dělat sám, neboť vlastní takové energie, že vše, co chce, aby se stalo, bude dokonale zařízeno hmotnou přírodou (svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca). Podobně ani ti, kdo Pánu slouží, nemusí zápasit o existenci. Oddaní, kteří jsou plně zapojeni v šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy-a to je více než deset tisíc mužů a žen na celém světě-nemají žádné stálé zaměstnání, ale přesto vidíme, že jsou dobře zaopatřeni. Pán říká v Bhagavad-gītě (9.22):
 

“Ale těm, kteří Mě vždy uctívají s výlučnou oddaností a rozjímají o Mé transcendentální podobě, přináším to, co potřebují, a chráním to, co mají.” Oddaní si nedělají starosti s budoucností, kde budou bydlet nebo co budou jíst. O vše se jim stará a zajišťuje Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který slíbil: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati-“Ó synu Kuntī, vyhlas směle, že Můj oddaný nikdy nezanikne.” (Bg. 9.31) Za všech okolností a v každém ohledu tedy platí, že tomu, kdo se zcela odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, nehrozí, že by musel bojovat o přežití. V této souvislosti má velký význam citát z Tantra-bhāgavaty, který ve svém komentáři uvádí Śrīpāda Madhvācārya:
 

Na vysvětlení slov satyasya yonim říká Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, že Kṛṣṇa je avatārī, původ všech inkarnací. Všechny inkarnace jsou Absolutní Pravda, ale Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa je přesto jejich původem. Dīpārcir eva hi daśāntaram abhyupetya dīpāyate (Brahma-saṁhitā 5.46). Může existovat mnoho lamp se stejnou svítivostí, ale přesto je mezi nimi jedna lampa první, jedna druhá, třetí a tak dále. Stejně tak je mnoho inkarnací, které jsou přirovnány k lampám, ale první lampou, původní Osobností Božství, je Kṛṣṇa. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi.
 

Polobozi musí poslušně uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, ale někdo může namítat, že když byl Nejvyšší Bůh v lůně Devakī, znamená to, že také přicházel v hmotném těle. Proč by tedy měl být uctíván? Proč by se mělo rozlišovat mezi obyčejnou živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství? Tyto otázky budou zodpovězeny v následujících verších.