SLOKA 31
svayaṁ samuttīrya sudustaraṁ dyuman
bhavārṇavaṁ bhīmam adabhra-sauhṛdāḥ
bhavat-padāmbhoruha-nāvam atra te
nidhāya yātāḥ sad-anugraho bhavān
svayam—osobně; samuttīrya—dokonale překračující; su-dustaram—co je velice obtížné překonat; dyuman—ó Pane, který jsi jako slunce, rozjasňující temnotu tohoto světa nevědomosti; bhava-arṇavam—oceán nevědomosti; bhīmam—rozbouřený; adabhra-sauhṛdāḥ—oddaní, kteří projevují trvalé přátelství k pokleslým duším; bhavat-pada-ambhoruha—Tvoje lotosové nohy; nāvam—loď pro překonání; atra—v tomto světě; te—oni (vaiṣṇavové); nidhāya—nechávající za sebou; yātāḥ—ke konečnému cíli, na Vaikuṇṭhaloku; sat-anugrahaḥ—který jsi vždy laskavý a milostivý k oddaným; bhavān—Ty.
“Ó Pane, který připomínáš jasné slunce, jsi vždy ochotný splnit touhu svého oddaného, a proto jsi nazýván stromem přání (vāñchā-kalpataru). Když se ācāryové bezvýhradně uchýlí k Tvým lotosovým nohám, aby překonali rozbouřený oceán nevědomosti, nechávají za sebou na Zemi metodu, pomocí níž se jim to podařilo. Jelikož jsi ke svým dalším oddaným velice milostivý, přijímáš tuto metodu, abys jim pomohl.”
Tento výrok vyjevuje, jak milostiví ācāryové a milostivý Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, společně pomáhají oddanému, který to s návratem domů, zpátky k Bohu, myslí vážně. Śrī Caitanya Mahāprabhu ve svých pokynech Rūpovi Gosvāmīmu řekl:
brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
(Cc. Madhya 19.151)
Semínko bhakti-laty, oddané služby, lze získat milostí gurua a Kṛṣṇy. Povinností gurua je najít způsob, jak s ohledem na čas, okolnosti a danou osobu oddaného přivést k oddané službě, kterou Kṛṣṇa přijímá od toho, kdo chce být úspěšný ve snaze vrátit se domů, zpátky k Bohu. Obyvatel tohoto hmotného světa, který má štěstí, se po svém putování vesmírem odevzdá takovému guruovi či ācāryovi, jenž oddaného učí sloužit vhodným způsobem vzhledem k okolnostem tak, aby Nejvyšší Pán jeho službu přijal. To oddanému usnadní dosáhnout konečného cíle. Povinností ācāryi tedy je najít způsob, jak mohou oddaní sloužit v souladu s pokyny śāster. Rūpa Gosvāmī například pomohl budoucím oddaným tím, že vydával knihy o oddané službě, jako je Bhakti-rasāmṛta-sindhu. To znamená, že povinností ācāryi je vydávat knihy, které pomohou budoucím zájemcům přijmout metodu služby, a tak se milostí Pána připravit na návrat domů, zpátky k Bohu. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy předepisujeme a následujeme stejnou cestu. Oddaným se proto doporučuje zanechat čtyř hříšných činností-nedovoleného sexu, požívání omamných látek, jedení masa a hazardování-a každý den zpívat šestnáct kol japy. To jsou autorizované pokyny. Jelikož v západních zemích není možné neustále zpívat, místo snahy uměle napodobovat Haridāse Ṭhākura by měl člověk následovat tento proces. Kṛṣṇa přijme oddaného, který přísně dodržuje usměrňující zásady a řídí se metodou předepsanou v knihách vydaných autoritami. Ācārya předává vhodnou metodu, jak překonat oceán nevědomosti využitím lodě Pánových lotosových nohou, a ti, kdo se jí budou striktně držet, milostí Pána nakonec dosáhnou svého cíle. Tato metoda se nazývá ācārya-sampradāya. V této souvislosti je řečeno: sampradāya-vihīnā ye mantrās te niṣphalā matāḥ (Padma Purāṇa). Ācārya-sampradāya je jednoznačně autorizovaná, a každý ji tedy musí přijmout. Jinak jeho úsilí vyzní naprázdno. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura zpívá:
tāṅdera caraṇa sevi bhakta sane vāsa
janame janame haya, ei abhilāṣa
Je třeba uctívat lotosové nohy ācāryi a žít ve společnosti oddaných. Pak bude úsilí o překonání nevědomosti nepochybně korunováno úspěchem.