SLOKA 36

Padma Purāṇa uvádí:

“Nikdo nemůže poznat transcendentální povahu jména, podoby, vlastností a zábav Śrī Kṛṣṇy pomocí svých hmotně znečištěných smyslů. Tyto skutečnosti jsou člověku zjeveny jen tehdy, když je duchovně prostoupený transcendentální službou Pánu.” Jelikož Kṛṣṇa a Jeho jméno, podoba i činnosti jsou transcendentální povahy, obyčejní lidé nebo ti, kdo jsou jen nepatrně pokročilí, jim nemohou porozumět. Dokonce i velcí učenci, kteří nejsou oddaní, si myslí, že Kṛṣṇa je fiktivní postava. Ale přestože takzvaní učenci a komentátoři nevěří, že Kṛṣṇa byl skutečně historickou osobou, jejíž přítomnost na Kuruovském bitevním poli je zaznamenána v Mahābhāratě, cítí potřebu psát komentáře k Bhagavad-gītě a dalším historickým spisům. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ-Kṛṣṇovo transcendentální jméno, podoba a činnosti mohou být vyjeveny jedině tomu, kdo Mu slouží s plným vědomím. To potvrzuje vlastní Kṛṣṇova slova v Bhagavad-gītě (18.55):

“Poznat Nejvyššího Pána takového, jaký je, lze jedině oddanou službou. A ten, kdo takovou oddaností plně rozvine vědomí Nejvyšší Osoby, může vstoupit do Božího království.” Jedině službou (sevonmukha) lze poznat jméno, podobu a vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

“Ó Pane,” říkají polobozi, “impersonalisté, kteří jsou neoddaní, nemohou pochopit, že Tvoje jméno je totožné s Tvou podobou.” Jelikož je Pán absolutní, mezi Jeho jménem a Jeho podobou není žádný rozdíl. V hmotném světě se od sebe jméno a podoba liší. Plod manga se liší od názvu “mango”. Nikdo nemůže ochutnat mango, když bude pouze opakovat: “mango, mango, mango”. Avšak oddaný, který ví, že jméno a podoba Pána se od sebe neliší, zpívá Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a uvědomuje si, že je neustále s Kṛṣṇou.

Pro ty, jejichž absolutní poznání Nejvyššího není příliš pokročilé, projevuje Pán Kṛṣṇa své transcendentální zábavy. Stačí, když budou myslet na Pánovy zábavy, a získají plný prospěch. Jelikož mezi transcendentálním jménem a podobou Pána není rozdíl, neliší se od nich ani Jeho transcendentální zábavy. Pro méně inteligentní osoby (jako jsou ženy, dělníci a obchodníci) sepsal velký mudrc Vyāsadeva Mahābhāratu, v níž Kṛṣṇa vystupuje při svých různých činnostech. Mahābhārata je kronika, a když budou méně inteligentní lidé studovat transcendentální činnosti Kṛṣṇy, naslouchat o nich a ukládat si je do paměti, mohou se postupně také dostat na úroveň čistých oddaných.

Čistí oddaní, kteří jsou neustále pohroužení v myšlenkách na transcendentální lotosové nohy Kṛṣṇy a s dokonalým vědomím Kṛṣṇy se stále věnují oddané službě, by nikdy neměli být pokládáni za obyvatele hmotného světa. Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvětlil, že ti, jejichž činy, mysl a slova neustále řídí vědomí Kṛṣṇy, mají být považováni za osvobozené již v tomto těle. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě: ti, kdo se věnují oddané službě Pánu, již překonali hmotnou úroveň.

Kṛṣṇa se zjevuje proto, aby dal oddaným i neoddaným příležitost dosáhnout konečného cíle života. Oddaní dostávají přímou možnost Ho vidět a uctívat. Ti, kdo nejsou na této úrovni, dostávají příležitost se seznámit s Jeho činnostmi, a díky tomu dospět do téhož postavení.

Brahma-saṁhitā (5.38) říká:

Přestože je popsáno, že Kṛṣṇovo transcendentální tělo je černé, oddaní, kteří milují Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jej obdivují jako Śyāmasundaru, osobu s nádhernou načernalou barvou pleti. Pánova podoba je tak krásná, že Brahma-saṁhitā (5.30) rovněž uvádí:

“Uctívám Govindu, prvotního Pána, který hraje na Svoji transcendentální flétnu. Jeho oči jsou jako lotosové květy, je ozdoben pavími pery a Jeho tělo, které barvou připomíná čerstvý černý mrak, je krásnější než milióny Amorů.” Tuto krásu Nejvyššího Pána mohou vidět oddaní, kteří Ho milují, jejichž oči jsou potřené balzámem lásky k Bohu (premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena).

Pán Kṛṣṇa je také známý jako Giridhārī nebo Girivara-dhārī. Jelikož pro dobro svých oddaných zvedl kopec Govardhan, oddaní obdivují Jeho nepochopitelnou sílu; ale neoddaní, přestože mají Pánovu nepochopitelnou sílu a moc před očima, považují Jeho činnosti za vymyšlené. To je rozdíl mezi oddaným a neoddaným. Neoddaní nejsou schopni předložit žádná jména Nejvyšší Osobnosti Božství, a Pán je přitom známý jako Śyāmasundara a Giridhārī. Rovněž se Mu říká Devakī-nandana a Yaśodā-nandana, protože přijal roli syna matky Devakī a matky Yaśody, a nese jméno Gopāla, protože Jeho zábavou bylo pást krávy a telata. I když tedy nemá žádné světské jméno, oddaní Ho oslovují jako Devakī-nandanu, Yaśodā-nandanu, Gopāla a Śyāmasundaru. To vše jsou transcendentální jména, která dovedou ocenit jedině oddaní.

Co Kṛṣṇa jako osoba dělal, mohli vidět všichni, ale přesto pouze ti, kdo milují Nejvyšší Osobnost Božství, dovedou tyto události ocenit. Neoddaní, kteří neprobudili své láskyplné city, považují činnosti, podobu a vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství za fiktivní. Proto v tomto verši stojí: na nāma-rūpe guṇa-janma-karmabhir nirūpitavye tava tasya sākṣiṇaḥ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dává v této souvislosti příklad, že lidé nemocní žloutenkou nemohou zakusit sladkost cukrkandlu, i když každý ví, že je sladký. Podobné je tomu u neoddaných, kteří nemohou kvůli své hmotné nemoci poznat transcendentální jméno, podobu, vlastnosti a činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, přestože vidí, co Pán dělá-ať už prostřednictvím autority nebo historických záznamů. Purāṇy jsou staré, autentické kroniky, ale neoddaní jim neporozumí; zvláště Śrīmad-Bhāgavatamu, který je esencí védského poznání. Nechápou ani úvodní přípravnou studii o transcendentálním poznání, Bhagavad-gītu. Pouze spekulují a předkládají komentáře s absurdně překrouceným významem. Závěr je, že dokud člověk praktikováním bhakti-yogy nepokročí na transcendentální úroveň, nemůže Nejvyššího Pána či Jeho jméno, podobu, vlastnosti nebo činnosti pochopit. Pokud však někdo shodou okolností díky společnosti oddaných skutečně pozná Pána a Jeho charakteristiky, stane se okamžitě osvobozenou osobou. Pán to říká v Bhagavad-gītě (4.9):

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

Śrīla Rūpa Gosvāmī řekl, že díky své náklonnosti a lásce k Nejvyšší Osobnosti Božství dovedou oddaní vyjevit svou mysl Nejvyššímu Pánu slovy. Jiní to však nedovedou, což potvrzuje Bhagavad-gītā (bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ).