SLOKA 37
śṛṇvan gṛṇan saṁsmarayaṁś ca cintayan
nāmāni rūpāṇi ca maṅgalāni te
kriyāsu yas tvac-caraṇāravindayor
āviṣṭa-cetā na bhavāya kalpate
śṛṇvan—neustále naslouchající o Pánu (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ); gṛṇan—zpívající či pronášející (svaté jméno Pána a popisy Jeho činností); saṁsmarayan—vzpomínající (neustále myslící na Pánovy lotosové nohy a Jeho podobu); ca—a; cintayan—rozjímající (o transcendentálních činnostech Pána); nāmāni—Jeho transcendentální jména; rūpāṇi—Jeho transcendentální podoby; ca—také; maṅgalāni—jež jsou všechny transcendentální, a proto příznivé; te—Tebe, Pane; kriyāsu—během oddané služby; yaḥ—ten, kdo; tvat-caraṇa-aravindayoḥ—u Tvých lotosových nohou; āviṣṭa-cetāḥ—oddaný, který je zcela pohroužený (v těchto činnostech); na—ne; bhavāya—pro hmotnou úroveň; kalpate—je způsobilý.
“Oddaní, jejichž mysl je zcela pohroužená v myšlenkách na Tvé lotosové nohy a kteří neustále naslouchají, zpívají a rozjímají o Tvých transcendentálních jménech a podobách a vedou další k tomu, aby na ně vzpomínali, se i během různých činností nacházejí stále na transcendentální úrovni, a díky tomu rozumí Nejvyšší Osobnosti Božství.”
V tomto verši je vysvětleno, jak lze praktikovat bhakti-yogu. Śrīla Rūpa Gosvāmī prohlásil, že každý, kdo zasvětil život službě Pánu (īhā yasya harer dāsye) svými činy, myslí a slovy (karmaṇā manasā girā), se může nacházet v jakýchkoliv podmínkách (nikhilāsv apy avasthāsu), a přesto již není podmíněný, ale osvobozený (jīvan-muktaḥ sa ucyate). I když je stále v hmotném těle, nemá s ním nic společného, neboť je v transcendentálním postavení. Nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati (Bhāg. 6.17.28)-jelikož jsou činnosti oddaného transcendentální, nebojí se být vtělený do hmotné schránky. Śrī Caitanya Mahāprabhu ilustroval toto osvobozené postavení svou modlitbou: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi-“Vše, co v životě chci, je bezpříčinná oddaná služba Tobě zrození za zrozením.” (Śikṣāṣṭaka 4) Dokonce i když se oddaný z Pánovy svrchované vůle narodí v hmotném světě, i nadále pokračuje v oddané službě. Když král Bharata udělal chybu a v dalším životě se z něho stal jelen, jeho oddaná služba neskončila, ačkoliv byl za svou nedbalost nepatrně potrestán. Nārada Muni říká, že ani ten, kdo poklesne z úrovně oddané služby, není ztracen, zatímco neoddaní jsou ztraceni nenávratně, jelikož neslouží. Bhagavad-gītā (9.14) proto doporučuje alespoň neustále zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru:
satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate
“Tyto velké duše vždy s velkou rozhodností opěvují Mou slávu, klaní se přede Mnou, a tak Mě neustále s oddaností uctívají.”
Oddaný by nikdy neměl zanechat oddané služby, která se vykonává devíti různými způsoby (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam a tak dále). Nejdůležitější je naslouchání (śravaṇam) guruovi, sādhuovi a śāstře-duchovnímu učiteli, svatým ācāryům a védským písmům. Sādhu-śāstra-guru-vākya, cittete kariyā aikya. Neměli bychom naslouchat komentářům a výkladům neoddaných, neboť to Śrīla Sanātana Gosvāmī přísně zakazuje citací z Padma Purāṇy:
avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ
Tohoto nařízení bychom se měli přísně držet a nikdy se nepokoušet naslouchat māyāvādīnům, impersonalistům, voidistům, politikům nebo takzvaným učencům. Této nepříznivé společnosti bychom se měli pečlivě vyhýbat a naslouchat pouze čistým oddaným. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje vyhledat útočiště u lotosových nohou čistého oddaného, který může být jeho guruem (śrī-guru-padāśrayaḥ). Caitanya Mahāprabhu radí, že guru je ten, kdo přesně následuje pokyny Bhagavad-gīty: yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'—upadeśa (Cc. Madhya 7.128). Nějaký kejklíř, kouzelník nebo ten, kdo mluví nesmysly ve jménu akademické dráhy, není guru. Guru je ten, kdo předkládá Bhagavad-gītu, Kṛṣṇovy pokyny, takové, jaké jsou. Śravana je velice důležitá-je třeba naslouchat vaiṣṇavskému sādhuovi, guruovi a śāstrám.
V tomto verši je významné slovo kriyāsu, které znamená “manuální prací”. Oddaný by měl Pánu prakticky sloužit. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se vše soustředí kolem rozšiřování literatury o Kṛṣṇovi. To je velice důležité. Oddaný může oslovit kohokoliv a inspirovat ho k tomu, aby četl o Kṛṣṇovi, a v budoucnu se mohl také stát oddaným. Tyto činnosti tento verš doporučuje, neboť budou oddané stále upomínat na Pánovy lotosové nohy (kriyāsu yas tvac-caraṇāravindayoḥ). Ten, kdo se plně soustředí na rozdávání knih pro Kṛṣṇu, je dokonale pohroužený v Kṛṣṇovi. To se nazývá samādhi.