SLOKA 15
girayo varṣa-dhārābhir
hanyamānā na vivyathuḥ
abhibhūyamānā vyasanair
yathādhokṣaja-cetasaḥ
girayaḥ — hory; varṣa-dhārābhiḥ — mraky nesoucími déšť; hanyamānāḥ — zasažené; na vivyathuḥ — neroztřásly se; abhibhūyamānāḥ — když jsou stiženi; vyasanaiḥ — nebezpečím; yathā — jako; adhokṣaja-cetasaḥ — ti, jejichž mysl je pohroužená v Nejvyšším Pánu.
Tak jako oddaní, jejichž mysl je pohroužená v Osobnosti Božství, zůstávají klidní, i když na nĕ doléhá nebezpečí všeho druhu, hory nebyly v období dešťů vůbec rozrušené, přestože do nich opakovanĕ narážely mraky nesoucí déšť.
Hory se pod přívalem prudkých lijáků neroztřesou; naopak se očistí od hlíny a jsou zářivĕjší a krásnĕjší. Podobné je to s pokročilým oddaným Nejvyššího Pána – nepříznivé situace nenarušují jeho program oddané služby, ale očišťují jeho srdce od prachu připoutanosti k tomuto svĕtu. Proto se oddaný díky tomu, že toleruje obtížné situace, stává krásnĕjším a zářivĕjším. Oddaný ve skutečnosti přijímá všechny životní zvraty jako milost Pána Kṛṣṇy, neboť si uvĕdomuje, že každé utrpení si ten, kdo ho prožívá, způsobil svým špatným jednáním.