SLOKA 24
vyamuñcan vāyubhir nunnā
bhūtebhyaś cāmṛtaṁ ghanāḥ
yathāśiṣo viś-patayaḥ
kāle kāle dvijeritāḥ
vyamuñcan — vypustily; vāyubhiḥ — vĕtry; nunnāḥ — hnané; bhūtebhyaḥ — pro všechny živé bytosti; ca — a; amṛtam — svou nektarovou vodu; ghanāḥ — mraky; yathā — jako; āśiṣaḥ — milodary; viṭ-patayaḥ — králové; kāle kāle — čas od času; dvija — brāhmaṇy; īritāḥ — pobízení.
Mraky hnané vĕtry vypustily svou nektarovou vodu pro dobro všech živých bytostí, tak jako králové na popud svých brāhmaṇských knĕží rozdávají obyvatelstvu milodary.
Śrīla Prabhupāda komentuje: „V období dešťů mraky, pohánĕné vĕtrem, dávají vodu, která je vítaná jako nektar. Když následovníci Véd, brāhmaṇové, inspirují boháče, jako jsou králové a zámožní kupci, aby bĕhem konání velkých obĕtí rozdávali milodary, takové rozdávání bohatství je také jako nektar. Čtyři složky lidské společnosti – brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové – by mĕly žít mírumilovnĕ v duchu spolupráce; to je možné, když mají vedení zkušených védských brāhmaṇů, kteří provádĕjí obĕti, a rovnomĕrnĕ rozdávají bohatství.“