SLOKA 34
vyomno ’bbhraṁ bhūta-śābalyaṁ
bhuvaḥ paṅkam apāṁ malam
śaraj jahārāśramiṇāṁ
kṛṣṇe bhaktir yathāśubham
vyomnaḥ — na nebi; ap-bhram — mraky; bhūta — zvířat; śābalyam — stísnĕné podmínky; bhuvaḥ — zemĕ; paṅkam — blátivý pokryv; apām — vody; malam — znečištĕní; śarat — podzim; jahāra — odstranil; āśramiṇām — členů čtyř duchovních stavů v lidské společnosti; kṛṣṇe — pro Pána Kṛṣṇu; bhaktiḥ — oddaná služba; yathā — jako; aśubham — vše neblahé.
Podzim vyčistil nebe od mraků, propustil zvířata ze stísnĕných životních podmínek, zbavil zemi blátivého pokryvu a vodu jejího znečištĕní, tak jako láskyplná služba Pánu Kṛṣṇovi oprošťuje členy čtyř duchovních stavů od nesnází, které každý z nich má.
Každá lidská bytost musí konat předepsané povinnosti odpovídající jednomu ze čtyř duchovních stavů v životĕ. Tĕmito stavy jsou: 1) studentský život v celibátu, brahmacarya; 2) život v manželství, gṛhastha; 3) život v ústraní, vānaprastha; a 4) život v odříkání, sannyās. Brahmacārī musí bĕhem svého učednického života plnit mnoho služebnických povinností, ale jak rozvíjí svou láskyplnou službu Kṛṣṇovi, jeho představení zaznamenají jeho duchovní pokrok a umožní mu převzít zodpovĕdnĕjší povinnosti. Muže, který žije rodinným životem, svazuje nespočet povinností vůči manželce a dĕtem, ale jak rozvíjí láskyplnou službu Kṛṣṇovi, přírodní zákony ho automaticky posunou k příjemnĕjším, duchovním činnostem, a své hmotné závazky ponĕkud omezí.
Osoby ve stádiu vānaprasthy neboli života v ústraní plní také mnoho povinností, které mohou být také nahrazeny extatickou láskyplnou službou Kṛṣṇovi. Podobnĕ i život v odříkání s sebou nese mnoho přirozených tĕžkostí; v neposlední řadĕ je to sklon sannyāsīch, mužů ve stavu odříkání, meditovat o neosobním aspektu Absolutní Pravdy. O tom říká Bhagavad-gītā (12.5): kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām – „ Ti, jejichž mysl je poutána k neprojevenému, neosobnímu aspektu Nejvyššího, mohou postupovat vpřed jen s velkými obtížemi.“ Jakmile však sannyāsī začne kázat v každém mĕstĕ a vesnici o slávĕ Kṛṣṇy, jeho život se zmĕní v blaženou sérii krásných duchovních realizací.
Na podzim se nebe vrací ke své přirozené modré barvĕ. Zánik mraků je jako zánik nepříjemných povinností v životĕ brahmacārīho. Hned po létĕ přichází období dešťů, v nĕmž jsou nĕkdy zvířata vyplašená průtržemi mračen, a proto se choulí k sobĕ. Podzim je pro nĕ ale znamením, že se mohou rozebĕhnout každé na své místo a žít klidnĕji. To představuje oproštĕní hospodáře od útrap v podobĕ rodinných povinností a možnost vĕnovat více času duchovním úkolům, které jsou pravým cílem života jak jeho samotného, tak jeho rodiny. Odstranĕní vrstvy bláta na povrchu zemĕ je jako odstranĕní nepříjemností spojených se životem vānaprasthy a vyčištĕní vody je jako posvĕcení života sannyāsīho tím, že káže o slávĕ Kṛṣṇy, aniž by ho pronásledovala pohlavní touha.