SLOKA 36
girayo mumucus toyaṁ
kvacin na mumucuḥ śivam
yathā jñānāmṛtaṁ kāle
jñānino dadate na vā
girayaḥ — hory; mumucuḥ — vydávaly; toyam — svou vodu; kvacit — nĕkdy; na mumucuḥ — nevydávaly; śivam — čistou; yathā — jako; jñāna — transcendentálního poznání; amṛtam — nektar; kāle — v patřičný čas; jñāninaḥ — znalci duchovní vĕdy; dadate — dávají; na vā — nebo ne.
Hory bĕhem tohoto období nĕkdy vydávaly svou čistou vodu a jindy ne, tak jako znalci transcendentální vĕdy nĕkdy dávají nektar transcendentálního poznání a jindy nedávají.
První část této kapitoly popisovala období dešťů a druhá část pojednává o podzimním období, které začíná, jakmile přestane pršet. Bĕhem období dešťů z hor stále stéká voda, ale bĕhem podzimu voda nĕkdy teče a nĕkdy ne. Také velcí duchovní učitelé nĕkdy rozsáhle mluví o duchovním poznání a jindy mlčí. Seberealizovaná duše má blízký styk s Nejvyšší Duší, a tak podle Jejích tužeb kvalifikovaný znalec duchovní vĕdy může či nemusí popisovat Absolutní Pravdu, v závislosti na daných okolnostech.