SLOKA 37
naivāvidan kṣīyamāṇaṁ
jalaṁ gādha-jale-carāḥ
yathāyur anv-ahaṁ kṣayyaṁ
narā mūḍhāḥ kuṭumbinaḥ
na — ne; eva — jistĕ; avidan — chápali; kṣīyamāṇam — ubývání; jalam — vody; gādha-jale — v mĕlké vodĕ; carāḥ — ti, kdo se pohybují; yathā — jako; āyuḥ — délky jejich života; anu-aham — každým dnem; kṣayyam — zkracování; narāḥ — lidé; mūḍhāḥ — pošetilí; kuṭumbinaḥ — žijící se členy rodiny.
Ryby, které plavaly v čím dál mĕlčí vodĕ, nechápaly, že vody ubývá, tak jako pošetilí lidé žijící se svými rodinami nevidí, jak se s každým uplynulým dnem krátí čas, který jim ještĕ v životĕ zbývá.
Po skončení období dešťů voda postupnĕ opadá, ale hloupé ryby to nechápou; proto často zůstávají uvízlé na březích jezer a řek. Také ti, kdo jsou opojení rodinným životem, nechápou, že se jim neustále zkracuje zbytek života; nedaří se jim dovést své vĕdomí Kṛṣṇy k dokonalosti, a tak zůstávají vĕzet v kolobĕhu rození a umírání.