SLOKA 38
gādha-vāri-carās tāpam
avindañ charad-arka-jam
yathā daridraḥ kṛpaṇaḥ
kuṭumby avijitendriyaḥ
gādha-vāri-carāḥ — ti, kdo plavali v mĕlké vodĕ; tāpam — utrpení; avindan — zakoušeli; śarat-arka-jam — kvůli podzimnímu slunci; yathā — jako; daridraḥ — chudý človĕk; kṛpaṇaḥ — skrblík; kuṭumbī — pohroužený v rodinném životĕ; avijita-indriyaḥ — který neovládá své smysly.
Tak jako chudý skrblík, který je příliš pohroužený v rodinném životĕ, trpí, protože nedokáže ovládat své smysly, musely ryby plavající v mĕlké vodĕ trpĕt žárem podzimního slunce.
Minulý verš mluvil o tom, jak si hloupé ryby neuvĕdomují, že vody ubývá. Nĕkdo by si mohl říct, že jim to nebrání ve štĕstí. Jak se říká: „Nevĕdomost je blažeností.“ I nevĕdomé ryby však pálí podzimní slunce. Také človĕk připoutaný ke své rodinĕ může svoji nevĕdomost ohlednĕ duchovního života považovat za blaženou, ale je nucen se stále potýkat s problémy rodinného života a jeho neovládnuté smysly ho vedou do situace, kde zažívá úzkost, od níž není úlevy.