SLOKA 39
śanaiḥ śanair jahuḥ paṅkaṁ
sthalāny āmaṁ ca vīrudhaḥ
yathāhaṁ-mamatāṁ dhīrāḥ
śarīrādiṣv anātmasu
śanaiḥ śanaiḥ — postupnĕ; jahuḥ — zbavily se; paṅkam — bláta; sthalāni — místa na souši; āmam — nezralosti; ca — a; vīrudhaḥ — rostliny; yathā — jako; aham-mamatām — egoismu a majetnictví; dhīrāḥ — rozvážní mudrci; śarīra-ādiṣu — zamĕřených na hmotné tĕlo a další vnĕjší objekty; anātmasu — které se naprosto liší od skutečného já.
Různé oblasti na souši se postupnĕ zbavily bláta a rostliny překonaly stádium nezralosti, tak jako se rozvážní mudrci zbavují egoismu a majetnictví, neboť ty se zakládají na vĕcech odlišných od skutečného já – na hmotném tĕle a jeho vedlejších produktech.
Slovem ādiṣu jsou v tomto verši mínĕny vedlejší produkty tĕla, jako jsou dĕti, domov a majetek.