SLOKA 48
pura-grāmeṣv āgrayaṇair
indriyaiś ca mahotsavaiḥ
babhau bhūḥ pakva-śaṣyāḍhyā
kalābhyāṁ nitarāṁ hareḥ
pura — ve mĕstech; grāmeṣu — a vesnicích; āgrayaṇaiḥ — s provádĕním védské obĕti u příležitosti ochutnávání prvního zrní z nové skliznĕ; indriyaiḥ — s dalšími (svĕtskými) oslavami; ca — a; mahā-utsavaiḥ — velkými oslavami; babhau — zářila; bhūḥ — Zemĕ; pakva — zralé; śaṣya — na zrní; āḍhyā — bohatá; kalā — ta, která je expanzí Pána; ābhyām — s tĕmi dvĕma (Kṛṣṇou a Balarāmou); nitarām — velmi; hareḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství.
Ve všech mĕstech a vesnicích lidé pořádali velké slavnosti. Provádĕli védskou ohňovou obĕť za účelem uctĕní a ochutnání prvního zrní z nové skliznĕ a také další podobné oslavy podle místních zvyklostí a tradic. Zemĕ, která byla bohatá na čerstvĕ vyrostlé obilí a kterou zvláštĕ zkrášlovala přítomnost Kṛṣṇy a Balarāmy, nádhernĕ zářila jako expanze Nejvyššího Pána.
Slovo āgrayaṇaiḥ se vztahuje na konkrétní autorizovanou védskou obĕť a slovo indriyaiḥ poukazuje na lidové obřady, které mají ponĕkud svĕtské cíle.
Śrīla Prabhupāda to komentuje takto: „Bĕhem podzimu jsou pole plná zralého obilí. V této dobĕ se lidé radují ze skliznĕ a pořádají různé obřady, jako je Navānna, obĕtování nového zrní Nejvyšší Osobnosti Božství. Nové zrní se nejprve obĕtuje Božstvům v různých chrámech a potom jsou všichni pozváni na sladkou rýži, která je z nĕho připravena. Existují také další náboženské obřady a způsoby uctívání, zvláštĕ v Bengálsku, kde se koná nejvĕtší obřad zvaný Durgā-pūjā.“