SLOKA 49
vaṇiṅ-muni-nṛpa-snātā
nirgamyārthān prapedire
varṣa-ruddhā yathā siddhāḥ
sva-piṇḍān kāla āgate
vaṇik — obchodníci; muni — odříkaví mudrci; nṛpa — králové; snātāḥ — a studenti v celibátu; nirgamya — poté, co vyšli ven; arthān — cílů, po kterých toužili; prapedire — dosáhli; varṣa — deštĕm; ruddhāḥ — zadržovaní; yathā — jako; siddhāḥ — ti, kdo dospĕli k dokonalosti; sva-piṇḍān — podoby, o které se ucházejí; kāle — když čas; āgate — nadešel.
Obchodníci, mudrci, králové a studenti-brahmacārī, které zadržel déšť, mohli konečnĕ vyrazit ven, aby dosáhli cílů, po kterých toužili, tak jako mohou ti, kdo v tomto životĕ dospĕli k dokonalosti, v pravý čas opustit hmotné tĕlo a nabýt svých příslušných podob.
Śrīla Prabhupāda vysvĕtluje: „Ve Vṛndāvanu byl tehdy podzim velice krásný díky přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy a Balarāmy. Obchodníci, členové královského rodu a velcí mudrci se mohli volnĕ přemisťovat, aby dosáhli svých vytoužených cílů. Podobnĕ i transcendentalisté dosáhnou svého vytouženého cíle, když jsou vysvobozeni z vĕzení hmotného tĕla. Bĕhem období dešťů se obchodníci nemohou přesouvat z místa na místo a nemají žádné zisky. Vládnoucí třída rovnĕž nemůže jezdit na různá místa a vybírat danĕ a svĕtci, kteří musí cestovat, aby kázali transcendentální poznání, jsou obdobím dešťů také omezeni. Na podzim ale všichni opustí místa, na nichž byli nuceni setrvávat. Co se týče transcendentalistů, ať už jñānīch, yogīch, či oddaných, kvůli hmotnému tĕlu se nemohou skutečnĕ tĕšit ze svých duchovních úspĕchů. Jakmile však tĕlo opustí, to znamená po smrti, splyne jñānī s duchovní září Nejvyššího Pána, yogī se přemístí na vyšší planety a oddaný jde na planetu Nejvyššího Pána, Goloku Vṛndāvan či nĕkterou Vaikuṇṭhu, a tam si užívá vĕčného duchovního života.“
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané „Období dešťů a podzim ve Vṛndāvanu“.