SLOKA 5
aṣṭau māsān nipītaṁ yad
bhūmyāś coda-mayaṁ vasu
sva-gobhir moktum ārebhe
parjanyaḥ kāla āgate
aṣṭau — osmi; māsān — bĕhem mĕsíců; nipītam — vypité; yat — které: bhūmyāḥ — půdy; ca — a; uda-mayam — tvořené vodou; vasu — bohatství; sva-gobhiḥ — svými paprsky; moktum — uvolňovat; ārebhe — začalo; parjanyaḥ — slunce; kāle — pravý čas; āgate — když nastal.
Za osm mĕsíců vypilo slunce svými paprsky bohatství půdy v podobĕ vody. Nyní, když nastal pravý čas, začalo slunce toto nahromadĕné bohatství uvolňovat.
Ācāryové přirovnávají to, jak slunce vypařuje vodu, která je bohatstvím půdy, k vybírání daní králem. Ve dvacáté kapitole prvního dílu knihy Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīla Prabhupāda vykládá toto přirovnání takto: „Mraky jsou nahromadĕnou vodou, kterou sluneční záření vypařilo ze zemĕ. Po dobu osmi mĕsíců slunce neustále vypařuje nejrůznĕjší vodu z povrchu Zemĕ, a tato voda se shromažďuje v podobĕ mraků, které ji vydají podle potřeby. Podobnĕ vláda vybírá od občanů různé danĕ, jako je daň z příjmu a z obratu, které jsou občané schopni platit díky svým různým hmotným činnostem: zemĕdĕlství, obchodu, průmyslu a tak dále. Toto zdanĕní se přirovnává k tomu, jak slunce čerpá vodu ze zemĕ. Když je opĕt vody na povrchu planety zapotřebí, totéž sluneční svĕtlo promĕní vodu na mraky a rozdává ji po celé Zemi. Podobnĕ musí být danĕ vybrané vládou opĕt rozdány mezi lid ve formĕ vzdĕlávacích, veřejných, zdravotních a dalších zařízení. To je pro dobrou vládu velice důležité. Vláda by nemĕla pouze vybírat danĕ na rozmařilé utrácení; daň se musí využít pro veřejné blaho státu.“