SLOKA 7
tapaḥ-kṛśā deva-mīḍhā
āsīd varṣīyasī mahī
yathaiva kāmya-tapasas
tanuḥ samprāpya tat-phalam
tapaḥ-kṛśā — vyhublá letním horkem; deva-mīḍhā — milostivĕ pokropená bohem deštĕ; āsīt — stala se; varṣīyasī — plnĕ vykrmená; mahī — zemĕ; yathā eva — jako; kāmya — zamĕřená na smyslový požitek; tapasaḥ — toho, jehož askeze; tanuḥ — tĕlo; samprāpya — po získání; tat — tĕchto odříkavých praktik; phalam — plodu.
Zemĕ byla vyhublá letním horkem, ale závlaha od boha deštĕ ji zase plnĕ vykrmila. Byla tedy jako osoba, jejíž tĕlo bylo vyzáblé askezí sledující nĕjaký hmotný cíl, ale která se opĕt plnĕ nasytí, když získá plod této askeze.
Śrīla Prabhupāda komentuje tento verš v knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství takto: „Před srážkami jsou z celého zemského povrchu vyčerpané témĕř veškeré energie a zem vypadá velmi neúrodnĕ. Po dešti se celý povrch zazelená vegetací a vypadá zdravĕ a silnĕ. To se přirovnává k osobĕ, která se podrobuje askezi za účelem splnĕní nĕjaké hmotné touhy. Rozkvĕt zemĕ po období dešťů je přirovnán ke splnĕní hmotných tužeb. Nĕkdy, když je nĕjaká zemĕ porobena špatnou vládou, lidé a politické strany podstoupí přísnou askezi a sebekázeň, aby se sami zmocnili vlády, a jakmile ji získají, využijí situace tak, že si dopřejí vysoké platy. Tento dočasný zisk je totéž, jako když zemĕ vzkvétá v období dešťů. Ve skutečnosti se má přísná askeze podstupovat jen pro dosažení duchovního štĕstí. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je doporučeno přijímat tapasyu neboli askezi pro poznání Nejvyššího Pána. Přijetím askeze v oddané službĕ človĕk obnoví svůj duchovní život, a jakmile se tak stane, zakusí neomezenou duchovní blaženost. Pokud se však nĕkdo podrobí askezi kvůli hmotným cílům, Bhagavad-gītā říká, že získá pomíjivé výsledky, po kterých touží jen lidé s menší inteligencí.“