SLOKA 26
na mayy āveśita-dhiyāṁ
kāmaḥ kāmāya kalpate
bharjitā kvathitā dhānāḥ
prāyo bījāya neśate
na — ne; mayi — ve Mnĕ; āveśita — plnĕ pohroužené; dhiyām — tĕch, jejichž vĕdomí; kāmaḥ — touha; kāmāya — k hmotnému chtíči; kalpate — vede; bharjitāḥ — spálená; kvathitāḥ — vařená; dhānāḥ — zrna; prāyaḥ — vĕtšinou; bījāya — nový růst; na iṣyate — nemohou způsobit.
Přání tĕch, kdo na Mĕ upírají svou mysl, nevede k hmotným touhám po smyslovém požitku, tak jako obilná zrna spálená sluncem a pak vařená již nemohou vyklíčit.
Slova mayy āveśita-dhiyām jsou zde velmi významná. Nikdo nedokáže upřít mysl a inteligenci na Kṛṣṇu, dokud nedosáhne pokročilého stupnĕ oddanosti, neboť Kṛṣṇa představuje čistou duchovní existenci. Seberealizace není stavem bez tužeb, nýbrž stavem očištĕných tužeb, kdy jsou touhy zamĕřené pouze na potĕšení Pána Kṛṣṇy. Gopī byly dozajista ke Kṛṣṇovi přitahované v náladĕ milostné lásky. Jelikož ale upíraly své mysli a vlastnĕ celou svou existenci výhradnĕ na Kṛṣṇu, nemohla se jejich milostná touha v žádném případĕ projevovat jako hmotný chtíč; naopak ukázala tu nejvznešenĕjší formu lásky k Bohu, jakou kdy bylo možné v tomto vesmíru vidĕt.