SLOKA 4

Podle různých ācāryů není bohynĕ Durgā, o níž se mluví v tomto verši, matoucí energií Kṛṣṇy zvanou Māyā, ale Pánovou vnitřní energií známou jako Yoga-māyā. Rozdíl mezi vnitřní a vnĕjší neboli matoucí energií Pána popisuje Nārada-pañcarātra, kde spolu rozmlouvají Śruti a Vidyā:

„Pánova nižší energie zvaná Durgā Mu s láskou slouží. Jako Jeho energie se od Nĕj neliší. Existuje další, vyšší energie, jejíž podoba je na stejné duchovní úrovni jako sám Bůh. Vĕdeckým pochopením této svrchované energie může osoba okamžitĕ dospĕt k Nejvyšší Duši všech duší, Pánovi všech pánů. Žádným jiným procesem Ho nelze dosáhnout. Tato svrchovaná energie Pána se nazývá Gokuleśvarī, bohynĕ Gokuly. Je svou povahou zcela pohroužená v lásce k Bohu a skrze Ni lze snadno získat prvotního Boha, Pána všeho, co existuje. Tato vnitřní energie Pána má zahalující energii, které se říká Mahā-māyā, jež vládne hmotnému svĕtu. Ve skutečnosti mate celý vesmír, a tak se všichni jeho obyvatelé mylnĕ ztotožňují s hmotným tĕlem.“

Z výše uvedeného je zřejmé, že vnitřní a vnĕjší neboli vyšší a nižší energie Nejvyššího Pána jsou zosobnĕné jako Yoga-māyā a Mahā-māyā. Jméno Durgā se nĕkdy používá k označení vnitřní, vyšší energie, jak uvádí Pañcarātra: „Ve všech mantrách, které se používají k uctívání Kṛṣṇy, je vládnoucí božstvo známé jako Durgā.“ V transcendentálních zvukových vibracích, které oslavují a uctívají Absolutní Pravdu, Kṛṣṇu, se tedy vládnoucí božstvo dané mantry či hymnu nazývá Durgā. Jméno Durgā proto označuje také tu osobnost, která jedná jako vnitřní energie Pána a je tedy na úrovni śuddha-sattvy, čisté transcendentální existence. Rozumí se, že touto vnitřní energií je Kṛṣṇova sestra známá také jaké Ekānaṁśā nebo Subhadrā. To je Durgā, kterou uctívaly gopī ve Vṛndāvanu. Nĕkolik ācāryů poukázalo na to, že obyčejní lidé jsou nĕkdy zmatení a myslí si, že jména Mahā-māyā a Durgā označují výhradnĕ Pánovu vnĕjší energii.

Dokonce i když hypoteticky přijmeme, že gopī uctívaly vnĕjší Māyu, nedĕlaly nic špatného, protože ve svých zábavách plných lásky ke Kṛṣṇovi jednaly jako obyčejné členky společnosti. Śrīla Prabhupāda v této souvislosti komentuje: „Vaiṣṇavové obvykle neuctívají žádné polobohy. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura přísnĕ zakázal jakékoliv uctívání polobohů všem, kdo chtĕjí udĕlat pokrok v čisté oddané službĕ. Přesto vidíme, že gopī, jejichž láska ke Kṛṣṇovi se nedá s ničím srovnat, uctívaly Durgu. Uctívači polobohů nĕkdy namítají, že gopī uctívaly bohyni Durgu, ale musíme si uvĕdomit, za jakým účelem to dĕlaly. Lidé obvykle uctívají bohyni Durgu pro nĕjaký hmotný prospĕch; zato gopī se k ní modlily, aby se staly manželkami Pána Kṛṣṇy. To znamená, že je-li Kṛṣṇa středem všech činností, může oddaný pro dosažení tohoto cíle použít jakýchkoliv prostředků. Gopī mohly přijmout cokoliv pro uspokojení Kṛṣṇy nebo službu Jemu. To je nepřekonatelná vlastnost gopī. Plnĕ uctívaly bohyni Durgu po dobu jednoho mĕsíce, aby získaly Kṛṣṇu za manžela. Každý den se modlily, aby se jejich manželem stal Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje.“

Závĕr je, že upřímný oddaný Kṛṣṇy si nikdy nepředstavuje, že by transcendentální gopī, které jsou nejvznešenĕjší oddané Pána, mĕly nĕjaké hmotné vlastnosti. Jedinou motivací všech jejich činností bylo pouze milovat a uspokojovat Kṛṣṇu a pokud budeme jejich jednání pošetile považovat v jakémkoliv ohledu za svĕtské, nebudeme schopni pochopit vĕdomí Kṛṣṇy.