SLOKA 30
gṛhṇanti no na patayaḥ pitarau sutā vā
na bhrātṛ-bandhu-suhṛdaḥ kuta eva cānye
tasmād bhavat-prapadayoḥ patitātmanāṁ no
nānyā bhaved gatir arindama tad vidhehi
gṛhṇanti — přijmou; naḥ — nás; na — ne; patayaḥ — naši manželé; pitarau — otcové; sutāḥ — synové; vā — nebo; na — ne; bhrātṛ — bratři; bandhu — jiní příbuzní; suhṛdaḥ — a přátelé; kutaḥ — jak potom; eva — jistĕ; ca — a; anye — jiní lidé; tasmāt — proto; bhavat — Tvých; prapadayoḥ — u špiček lotosových nohou; patita — padlá; ātmanām — jejichž tĕla; naḥ — pro nás; na — ne; anyā — jakýkoliv jiný; bhavet — může být; gatiḥ — cíl; arim-dama — ó přemožiteli nepřátel; tat — to; vidhehi — nám laskavĕ dej.
Naši manželé, otcové, synové, bratři a jiní příbuzní a přátelé nás již zpátky nepřijmou a kdo jiný by nám chtĕl poskytnout útočištĕ? Jelikož jsme tedy padly ke Tvým lotosovým nohám a nemáme, kam jinam jít, splň nám prosím naši touhu, ó přemožiteli nepřátel.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura to komentuje takto: „Manželky brāhmaṇů již od útlého mládí poslouchaly o kráse, vlastnostech a sladkosti Pána Kṛṣṇy od žen z vesnice Vṛndāvanu a také od prodavaček kvĕtin, arekových oříšků a dalších. Na základĕ toho stále cítily extatickou lásku ke Kṛṣṇovi a nedbaly na o své domácí povinnosti. Jejich manželé je vidĕli tak, že se odchylují od řádného způsobu života, a proto vůči nim chovali podezření a jak jen to šlo se jim vyhýbali. Nyní byly manželky brāhmaṇů připravené se formálnĕ zříct svých takzvaných rodin a bližních. Byly velmi rozrušené, naříkaly a klanĕly se Pánu Kṛṣṇovi tak, že pokládaly hlavy na Jeho lotosové nohy. V tomto stavu se zalknutými hlasy pronesly tento verš. Prosily, aby jim Pán Kṛṣṇa požehnal, že On sám bude jejich jediným cílem a že On jako přemožitel nepřátel porazí všechny jejich nepřátele – tĕžkosti, které jim brání v dosažení Pána.“
Manželky brāhmaṇů chtĕly jednoduše sloužit Pánu Kṛṣṇovi. To je čisté vĕdomí Kṛṣṇy ve stavu extatické lásky k Bohu.