SLOKA 47
hitvānyān bhajate yaṁ śrīḥ
pāda-sparśāśayāsakṛt
svātma-doṣāpavargeṇa
tad-yācñā jana-mohinī
hitvā — vzdávající se; anyān — jiných; bhajate — uctívá; yam — kterého Pána; śrīḥ — bohynĕ štĕstí; pāda-sparśa — po doteku Jeho lotosových nohou; āśayā — s touhou; asakṛt — neustále; sva-ātma — sebe; doṣa — chyb (přelétavosti a pýchy); apavargeṇa — zříkající se; tat — Jeho; yācñā — žebrání; jana — obyčejné lidi; mohinī — matoucí.
S nadĕjí na dotek Jeho lotosových nohou bohynĕ štĕstí neustále uctívá jen Jeho, opomíjí všechny ostatní a zříká se své pýchy a přelétavosti. To, že On žebrá, musí každého udivit.
Nejvyšší vládce samotné bohynĕ štĕstí samozřejmĕ nemusí žebrat o jídlo, jak zde poukazují brāhmaṇové, kteří konečnĕ začali projevovat pravou duchovní inteligenci.