No edit permissions for Čeština

SLOKA 52

iti svāgham anusmṛtya
kṛṣṇe te kṛta-helanāḥ
didṛkṣavo vrajam atha
kaṁsād bhītā na cācalan

iti  —  takto; sva-agham  —  o svém přestupku; anusmṛtya  —  zpĕtnĕ přemýšlející; kṛṣṇe  —  Pánu Kṛṣṇovi; te  —  oni; kṛta-helanāḥ  —  kteří projevili pohrdání; didṛkṣavaḥ  —  toužící spatřit; vrajam  —  do vesnice Nandy Mahārāje; atha  —  potom; kaṁsāt  —  z Kaṁsy; bhītāḥ  —  kvůli strachu; na  —  ne; ca  —  a; acalan  —  šli.

Když takto zpĕtnĕ přemýšleli o hříchu, kterého se dopustili tím, že nebrali ohled na Kṛṣṇu, velmi Ho zatoužili spatřit. Báli se ale krále Kaṁsy, a proto se neopovážili jít do Vraji.

Když si brāhmaṇové uvĕdomili, jakého přestupku se proti Pánu Kṛṣṇovi dopustili, a konečnĕ docenili Jeho všemohoucí postavení, přirozenĕ chtĕli spĕchat do Vraji a odevzdat se u Jeho lotosových nohou. Báli se však toho, že Kaṁsa by je jistĕ zabil, až by mu špehové donesli zprávu, že šli za Kṛṣṇou. Jejich manželky byly pohroužené v extatickém vĕdomí Kṛṣṇy, a tak šly za Kṛṣṇou dĕj se co dĕj, tak jako gopī putovaly v hluboké noci lesem plným divokých zvířat, jen aby mohly s Pánem tancovat. Brāhmaṇové ale nebyli na tak pokročilé úrovni vĕdomí Kṛṣṇy, a protože byli ochromeni strachem z Kaṁsy, nemohli vidĕt Pána tváří v tvář.

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté třetí kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Požehnání manželkám brāhmaṇů“.

« Previous