SLOKA 15
kim indreṇeha bhūtānāṁ
sva-sva-karmānuvartinām
anīśenānyathā kartuṁ
svabhāva-vihitaṁ nṛṇām
kim — co; indreṇa — s Indrou; iha — zde; bhūtānām — pro živé bytosti; sva-sva — každá svých; karma — plodonosných činností; anuvartinām — jež zakoušejí důsledky; anīśena — (Indra) který nedokáže; anyathā — jinak; kartum — učinit; svabhāva — podle jejich podmínĕné povahy; vihitam — to, co je určené; nṛṇām — lidem.
Živé bytosti jsou v tomto svĕtĕ nucené zakoušet důsledky svých vlastních dřívĕjších činů. Pán Indra nemůže nijak zmĕnit osud lidských bytostí, který má svůj původ v jejich povaze. Proč by ho tedy lidé mĕli uctívat?
Argument, který zde Pán Kṛṣṇa dává, nepopírá svobodnou vůli. Pokud přijmeme existenci karmy jako systému zákonů udílejících reakce za naše současné jednání, pak my sami, v souladu s naší povahou, rozhodujeme o své budoucnosti. Naše štĕstí a neštĕstí v tomto životĕ nám již byly přisouzené a jsou dané našimi dřívĕjšími činnostmi, a to ani polobozi nemohou zmĕnit. Musí nám přidĕlovat blahobyt či chudobu, nemoc či zdraví, štĕstí či neštĕstí podle toho, jak jsme jednali dříve. Nám však stále zůstává svoboda vybrat si mezi zbožným a bezbožným jednáním v tomto životĕ a naše volba rozhodne, nakolik budeme v budoucnosti trpĕt a užívat si.
Například pokud jsem byl v minulém životĕ zbožný, mohou mi v tomto životĕ polobozi dát velké hmotné bohatství. Je však na mnĕ, zda ho utratím na dobré či špatné účely, a má volba určí můj další život. I když tedy nikdo nemůže zmĕnit karmické výsledky, které mu náleží v tomto životĕ, každý si stále ponechává svobodnou vůli, se kterou si určuje svoji budoucí situaci. Kṛṣṇův argument v tomto verši je celkem zajímavý; opomíjí však nejdůležitĕjší faktor, že jsme všichni vĕčnými služebníky Boha a vším, co dĕláme, Ho musíme tĕšit.