SLOKA 16
svabhāva-tantro hi janaḥ
svabhāvam anuvartate
svabhāva-stham idaṁ sarvaṁ
sa-devāsura-mānuṣam
svabhāva — své podmínĕné povahy; tantraḥ — pod vlivem; hi — jistĕ; janaḥ — jedinec; svabhāvam — svou povahu; anuvartate — následuje; svabhāva-stham — založený na podmínĕných sklonech; idam — tento svĕt; sarvam — celý; sa — společnĕ s; deva — polobohy; asura — démony; mānuṣam — a lidstvem.
Každý jedinec je pod vlivem své podmínĕné povahy a musí tedy jednat podle ní. Celý tento vesmír se všemi jeho polobohy, démony a lidskými bytostmi, je založený na podmínĕné povaze živých bytostí.
Zde Pán Kṛṣṇa rozvádí argument, který uvedl v minulém verši. Jelikož vše závisí na svabhāvĕ neboli podmínĕné povaze jedince, proč se obtĕžovat s uctíváním Boha či polobohů? Tento argument by mĕl váhu, kdyby svabhāva, podmínĕná povaha, byla všemocná. To ale bohužel není. Je zde svrchovaný vládce, jehož musíme uctívat, což Pán Kṛṣṇa v této kapitole Śrīmad-Bhāgavatamu názornĕ vyjeví. Prozatím je však spokojen s tím, že škádlí své příbuzné.