SLOKA 18
tasmāt sampūjayet karma
svabhāva-sthaḥ sva-karma-kṛt
anjasā yena varteta
tad evāsya hi daivatam
tasmāt — proto; sampūjayet — by mĕl plnohodnotnĕ uctívat; karma — své předepsané jednání; svabhāva — v postavení odpovídajícím jeho podmínĕné povaze; sthaḥ — setrvávající; sva-karma — své předepsané povinnosti; kṛt — konající; añjasā — bez potíží; yena — díky čemuž; varteta — může žít; tat — to; eva — jistĕ; asya — jeho; hi — vskutku; daivatam — uctívané božstvo.
Proto by mĕl každý s vážností uctívat samotnou práci. Mĕl by setrvat v postavení, jež odpovídá jeho povaze, a konat své povinnosti. Přece to, co nám umožňuje dobře žít, je naším pravým uctívaným božstvem.
Zde Pán Kṛṣṇa předkládá moderní, byť absurdní filosofii, že naše práce či zamĕstnání je vlastnĕ Bůh a že bychom tedy mĕli jednoduše uctívat svou práci. Při bližším zkoumáním vidíme, že naše práce není nic víc než interakce hmotného tĕla s hmotnou přírodou, což Pán Kṛṣṇa sám říká – ve vážnĕjším rozpoložení – v Bhagavad-gītĕ (3.28): guṇā guṇeṣu vartanta. Filosofie karma-mīmāṁsā uznává, že správné jednání v tomto životĕ nám zajistí lepší příští život. Je-li to pravda, musí existovat určitá vĕdomá duše lišící se od tĕla. A pokud existuje, proč by mĕla transcendentální duše uctívat interakce dočasného tĕla s hmotnou přírodou? Pokud zde slova sampūjayet karma znamenají, že máme uctívat zákony karmy, jež ovládají naše jednání, pak je na místĕ se ptát, co znamená uctívat zákony a také odkud se tyto zákony berou a kdo je udržuje. Říkat, že zákony stvořily nebo udržují svĕt, nedává smysl, protože nic v povaze zákona nenaznačuje, že by mohl vytvořit situaci, kterou má řídit. Uctívání je ve skutečnosti vyhrazené samotnému Kṛṣṇovi – to je správný závĕr, který bude v této kapitole jasnĕ vyjeven.