SLOKA 32-33
tathā ca vyadadhuḥ sarvaṁ
yathāha madhusūdanaḥ
vācayitvā svasty-ayanaṁ
tad-dravyeṇa giri-dvijān
upahṛtya balīn samyag
ādṛtā yavasaṁ gavām
go-dhanāni puraskṛtya
giriṁ cakruḥ pradakṣiṇam
tathā — tak; ca — a; vyadadhuḥ — vykonali; sarvam — vše; yathā — jak; āha — řekl; madhusūdanaḥ — Pán Kṛṣṇa; vācayitvā — poté, co nechali (brāhmaṇy) pronášet; svasti-ayanam — příznivé mantry; tat-dravyeṇa — s obĕtinami určenými pro obĕť Indrovi; giri — kopci; dvijān — a brāhmaṇům; upahṛtya — poté, co vĕnovali; balīn — dary na projev úcty; samyak — všichni společnĕ; ādṛtāḥ — uctivĕ; yavasam — trávu; gavām — kravám; go-dhanāni — býky, krávy a telata; puraskṛtya — poté, co přivedli do čela; girim — kopce; cakruḥ — vykonali; pradakṣiṇam — obřadné obejití.
Společenství pastevců pak vykonalo vše, co Madhusūdana doporučil. Nechali brāhmaṇy pronášet příznivé védské mantry a obĕtiny určené pro obĕť Indrovi uctivĕ předložili kopci Govardhanu a brāhmaṇům. Rovnĕž dali kravám trávu a pak s kravami, býky a telaty v čele Govardhan obřadnĕ obešli.
Obyvatelé Vṛndāvanu byli jednoduše oddaní Pánu Kṛṣṇovi; to byla podstata jejich existence. Jako Pánovým vĕčným společníkům jim v konečném smyslu nešlo o Pána Indru nebo obřadní obĕť a rozhodnĕ je nezajímala mechanistická filosofie, kterou jim Kṛṣṇa právĕ vyložil. Jednoduše Kṛṣṇu milovali a ze své hluboké lásky udĕlali přesnĕ to, co po nich chtĕl.
Jejich prosté láskyplné smýšlení nebylo projevem omezenosti či nevĕdomosti, neboť byli oddaní Nejvyšší Absolutní Pravdĕ, jež v sobĕ zahrnuje veškerou existenci. Proto obyvatelé Vṛndāvanu neustále prožívali nejvyšší, dokonalou pravdu, která je základem všech ostatních pravd – a tou je samotný Śrī Kṛṣṇa, příčina všech příčin udržující bytí všeho, co existuje. Vṛndāvanští obyvatelé byli pohroužení v láskyplné službĕ této Nejvyšší Absolutní Pravdĕ, a byli proto nejšťastnĕjšími, nejinteligentnĕjšími a nejpraktičtĕjšími ze všech živých bytostí.