SLOKA 37
eṣo ’vajānato martyān
kāma-rūpī vanaukasaḥ
hanti hy asmai namasyāmaḥ
śarmaṇe ātmano gavām
eṣaḥ — tento; avajānataḥ — ty, kteří přehlížejí; martyān — smrtelníky; kāma-rūpī — přijímající libovolnou podobu (jako například podobu hadů, kteří na kopci žijí); vana-okasaḥ — obyvatele lesa; hanti — zabije; hi — jistĕ; asmai — jemu; namasyāmaḥ — pokloňme se; śarmaṇe — aby poskytl ochranu; ātmanaḥ — nám; gavām — a kravám.
„Tento kopec Govardhan může přijmout libovolnou podobu a zabít jakékoliv obyvatele lesa, kteří ho přehlížejí. Pokloňme se mu tedy, abychom zajistili bezpečí pro sebe i pro naše krávy.“
Kāma-rūpī vyjadřuje, že kopec Govardhan se může projevit jako jedovatí hadi, divoká zvířata, padající kameny a podobnĕ a ti všichni mohou zabíjet lidské bytosti.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho Pán v této kapitole předložil šest teoretických bodů: 1) že jen samotná karma předurčuje osud každé bytosti; 2) že podmínĕná povaha živé bytosti je svrchovaným vládcem; 3) že kvality přírody jsou svrchovaným vládcem; 4) že Nejvyšší Pán je jen závislým aspektem karmy; 5) že On sám podléhá karmĕ; a 6) že zamĕstnání je pro každého tím pravým božstvem hodným uctívání.
Tyto argumenty Pán předložil ne proto, že jim vĕřil, ale protože chtĕl zastavit blížící se obĕť Indrovi a přesmĕrovat ji k sobĕ v podobĕ kopce Govardhanu. Tímto způsobem chtĕl rozčílit pyšného poloboha.