SLOKA 11
svacchandopātta-dehāya
viśuddha-jñāna-mūrtaye
sarvasmai sarva-bījāya
sarva-bhūtātmane namaḥ
sva — svých (oddaných); chanda — podle přání; upātta — jenž přijímá; dehāya — svá transcendentální tĕla; viśuddha — dokonale čisté; jñāna — poznání; mūrtaye — jehož podoba; sarvasmai — Jemu, který je vším; sarva-bījāya — který je semenem všeho; sarva-bhūta — všech stvořených bytostí; ātmane — který je Duší sídlící v nitru; namaḥ — poklony.
Klaním se tomu, jenž přijímá transcendentální tĕla podle přání svých oddaných, jehož podoba je sama o sobĕ čistým vĕdomím, jenž je vším, jenž je semenem všeho a jenž je Duší všech bytostí.
Z prvního řádku tohoto verše by se tĕžko dalo vyvodit, že Bůh je nĕco neosobního, ale že přijímá osobní hmotné tĕlo. Zde je jasnĕ řečeno, že důvodem, proč Pán přijímá různé podoby, je svacchanda – Jeho vlastní přání nebo přání Jeho oddaných. Neosobní Bůh by tĕžko dokázal reagovat na osobní přání svých oddaných a nemohl by mít ani svá vlastní přání, neboť přání je charakteristikou osobnosti. To, že Pán osobním způsobem projevuje různé podoby jako odpovĕď na osobní přání, tedy vyjadřuje, že je vĕčnĕ osobou a projevuje svá různá transcendentální tĕla jako výraz své vĕčné přirozenosti.
Slovní spojení viśuddha-jñāna-mūrtaye je velmi důležité. Mūrti je označení pro podobu Božstva a zde je výslovnĕ řečeno, že Pánova podoba je sama o sobĕ zcela čistým vĕdomím. Vĕdomí je základní duchovní prvek, odlišný od jakýchkoliv hmotných prvků, dokonce i od subtilních či psychologických hmotných prvků: svĕtské mysli, inteligence a falešného ega, což jsou pouhé psychické obaly čistého vĕdomí. Jelikož Pánovu podobu tvoří čisté vĕdomí, tĕžko ji můžeme chápat jako nĕjaké hmotné tĕlo podobné tĕm smrtelným pytlům masa a kostí, které nosíme po tomto svĕtĕ.
V posledních dvou řádcích tohoto verše je poeticky zdůraznĕno slovo sarva, „vše“. Pán je vším: je semenem všeho a Duší každé bytosti. Připojme se tedy i my k Indrovi, který se klaní Pánu.