SLOKA 15
śrī-bhagavān uvāca
mayā te ’kāri maghavan
makha-bhaṅgo ’nugṛhṇatā
mad-anusmṛtaye nityaṁ
mattasyendra-śriyā bhṛśam
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; mayā — Mnou; te — tobĕ; akāri — bylo učinĕno; maghavan — Můj milý Indro; makha — tvé obĕti; bhaṅgaḥ — zastavení; anugṛhṇatā — jednající tak, abych ti projevil milost; mat-anusmṛtaye — kvůli vzpomínání na Mĕ; nityam — neustálého; mattasya — omámeného; indra-śriyā — bohatstvím Indry; bhṛśam — velmi.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Indro, obĕť, která ti byla určená, jsem zastavil ze své milosti. Byl jsi velmi omámený svým bohatstvím nebeského krále a Já jsem chtĕl, abys neustále vzpomínal na Mĕ.
Podle Śrīdhara Svāmīho zde spolu Indra a Pán Kṛṣṇa mluví od srdce. Indra vyjevil Pánu svou mysl a nyní podobnĕ Pán Kṛṣṇa vyjevuje svůj zámĕr.
V 11. sloce této kapitoly Indra zdůraznil, že Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti vším, takže podle Indrova vlastního mĕřítka je zapomenutí na Pána Kṛṣṇu jasným šílenstvím. Když nám Nejvyšší Pán připomíná svou svrchovanou existenci, nedĕlá si tak pyšnĕ reklamu jako nĕjaký svĕtský politik nebo bavič. Pán je spokojený ve své vlastní nekonečné existenci a nás se z lásky snaží přivést zpátky k naší dokonalé existenci v úloze Jeho vĕčných společníků.
Z pohledu Boha je i mocný nebeský král Indra pouhé dítĕ – a ještĕ k tomu zlobivé – a tak Pán jako starostlivý otec své dítĕ potrestal a přivedl zpátky k duševnímu zdraví, vĕdomí Kṛṣṇy.