SLOKA 16
mām aiśvarya-śrī-madāndho
daṇḍa pāṇiṁ na paśyati
taṁ bhraṁśayāmi sampadbhyo
yasya cecchāmy anugraham
mām — Mĕ; aiśvarya — svou mocí; śrī — a bohatstvím; mada — kvůli omámenosti; andhaḥ — zaslepený; daṇḍa — se žezlem trestu; pāṇim — v ruce; na paśyati — ten, kdo nevidí; tam — jeho; bhraṁśayāmi — nechávám poklesnout; sampadbhyaḥ — z úrovnĕ jeho hmotných výdobytků; yasya — pro nĕhož; ca — a; icchāmi — přeji si; anugraham — prospĕch.
Ten, kdo je oslepený omamným vlivem své moci a bohatství, Mĕ nevidí stát nablízku se žezlem trestu v ruce. Pokud mu přeji skutečné dobro, svrhnu ho z jeho hmotnĕ požehnaného postavení.
Nĕkdo může namítat: „Bůh by si mĕl přát skutečné dobro všech, tak proč Pán Kṛṣṇa v tomto verši říká, že zbavuje opojného bohatství toho, kdo má získat Jeho milost? Proč neřekne, že vezme bohatství všem a že všem požehná?“ Na druhou stranu můžeme poukázat na to, že se nikdo nevyhne smrti, takže Pán Kṛṣṇa bere všem jejich bohatství a pýchu. Když ale vztáhneme Jeho prohlášení na události v průbĕhu současného života, před smrtí, můžeme si poukázat Kṛṣṇa výrok v Bhagavad-gītĕ (4.11): ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. „Každého odmĕňuji podle toho, jak se Mi odevzdá.“ Pán Kṛṣṇa přeje dobro všem, ale když tady říká yasya cecchāmy anugraham, „toho, jemuž přeji prospĕch,“ rozumí se, že mluví o osobách, které svým jednáním a uvažováním projevily touhu získat duchovní prospĕch. Pán Kṛṣṇa chce, aby všichni byli šťastní s vĕdomím Kṛṣṇy, ale jakmile vidí, že nĕkdo sám touží po duchovním štĕstí, pak ho takové osobĕ obzvlášť přeje. To je přirozené jednání ve vztahu, v souladu s Pánovým prohlášením samo 'haṁ sarva-bhūteṣu – „Zaujímám stejný postoj ke všem živým bytostem.“ (Bg. 9.29)