SLOKA 2
vivikta upasaṅgamya
vrīḍītaḥ kṛta-helanaḥ
pasparśa pādayor enaṁ
kirīṭenārka-varcasā
vivikte — na osamĕlém místĕ; upasaṅgamya — poté, co přišel; vrīḍitaḥ — zahanbený; kṛta-helanaḥ — jelikož se dopustil přečinu; pasparśa — dotkl se; pādayoḥ — Jeho nohou; enam — Jeho; kirīṭena — svou helmicí; arka — jako slunce; varcasā — jejíž záře.
Indra se velmi stydĕl za svůj přečin proti Pánu. Přišel za Ním na osamĕlém místĕ, padl na zem a položil svou helmici, jež zářila jako slunce, na Pánovy lotosové nohy.
O konkrétním „osamĕlém místĕ“, kam Indra přišel za Śrī Kṛṣṇou, mluví mudrc Śrī Vaiśampāyana v Hari-vaṁśe (Viṣṇu-parva 19.3): sa dadarśopaviṣṭaṁ vai govardhana-śilā-tale. „Uvidĕl Ho (Kṛṣṇu), jak sedí na úpatí kopce Govardhanu.“
Z komentářů ācāryů chápeme, že Pán Kṛṣṇa chtĕl Indrovi umožnit, aby se s Ním setkal v ústraní, a tak byl ušetřen dalšího ponížení. Indra se přicházel odevzdat a prosit o odpuštĕní a Pán mu dovolil udĕlat to neveřejnĕ.