SLOKA 4

Významný komentátor Bhāgavatamu Śrīla Śrīdhara Svāmī mistrnĕ vysvĕtlil sanskrtské komponenty tohoto hlubokého verše.

Sanskrtské slovo dhāma má nĕkolik významů: a) bydlištĕ, dům, sídlo a tak podobnĕ; b) oblíbená vĕc nebo osoba, radost či potĕšení; c) podoba či vzhled; d) moc, síla, majestát, sláva, záře či svĕtlo.

Co se týče prvních významů, Vedānta-sūtra uvádí, že Absolutní Pravda je zdrojem a místem spočinutí veškeré existence. V prvním verši Bhāgavatamu je řečeno, že touto Absolutní Pravdou je Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa sice žije ve svém vlastním dhāmu neboli sídle zvaném Kṛṣṇaloka, ale zároveň je sám sídlem veškeré existence, což potvrzuje i Arjuna v Bhagavad-gītĕ, kde Kṛṣṇu oslovuje výrazem paraṁ dhāma, „nejvyšší sídlo“.

Samotné jméno Kṛṣṇa označuje dokonale přitažlivou osobu. Pán Kṛṣṇa jako zdroj veškeré krásy a potĕšení je tedy nepochybnĕ „oblíbená vĕc nebo osoba, radost či potĕšení“. V konečném smyslu se tato označení mohou vztahovat jedinĕ na Kṛṣṇu.

Dhāma také vyjadřuje podobu či vzhled a když Indra přednášel tyto modlitby, vidĕl Kṛṣṇovu podobu přímo před sebou.

Védská literatura jasnĕ vysvĕtluje, že moc, síla, majestát a záře Pána Kṛṣṇy jsou obsažené v Jeho transcendentálním tĕle, a tak dosvĕdčují Jeho nekonečnou slávu.

Śrīla Śrīdhara Svāmī všechny tyto významy slova dhāma znamenitĕ shrnul tím, že mu jako synonymum přiřadil sanskrtský pojem svarūpa. Slovo svarūpa znamená „vlastní podoba či tvar“ a také „vlastní stav, charakter či povaha“. Jelikož se Pán Kṛṣṇa jako čistĕ duchovní osoba neliší od svého tĕla, není mezi Ním a Jeho viditelnou podobou absolutnĕ žádný rozdíl. Oproti tomu my podmínĕné duše v tomto hmotném svĕtĕ se všechny od svých tĕl výraznĕ lišíme, ať jsou ta tĕla mužská, ženská, černá, bílá nebo jakákoliv jiná. Všichni jsme vĕčné duše lišící se od svých dočasných tĕl, která snadno podléhají zániku.

Když se slovo svarūpa vztahuje na nás, označuje hlavnĕ naši duchovní podobu, protože naše „vlastní podoba“ je náš vĕčný „vlastní stav, charakter či povaha“. Svarūpou se tedy nazývá osvobozený stav, kdy vnĕjší podoba živé bytosti odpovídá její nejhlubší duchovní povaze. V první řadĕ se však tento pojem vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu. To vše v tomto verši podle Śrīdhara Svāmīho vyjadřují slova tava dhāma.

Śrīdhara Svāmī také vysvĕtlil, že slovo śāntam zde znamená „se stále stejnou podobou“. Śāntam může rovnĕž znamenat „nerozrušený, bez vášnĕ, očištĕný“. Podle védské filosofie jsou všechny zmĕny v tomto svĕtĕ způsobené vlivem vášnĕ a nevĕdomosti. Vášnivá kvalita je tvořivá a nevĕdomá kvalita je ničivá, zatímco kvalita dobra, sattva, je klidná a udržuje. Tento verš mnoha způsoby zdůrazňuje, že Pán Kṛṣṇa je mimo kvality přírody – to vyjadřují slova viśuddha-sattvam, śāntam, dhvasta-rajas-tamaskam a guṇa-sampravāho na vidyate te. My jsme na rozdíl od Kṛṣṇy s kvalitami přírody ve styku, a proto přecházíme z jednoho tĕla do druhého. Všechny přemĕny hmotných podob jsou vynucené kvalitami přírody, které uvádí do chodu vliv času. Proto ten, kdo je osvobozený od hmotných kvalit přírody, nepodléhá zmĕnám a je vĕčnĕ spokojený v blažené duchovní existenci. Slovo śāntam tedy vyjadřuje, že Pána nerozrušují žádné zmĕny, neboť na Nĕj nepůsobí vliv hmotných kvalit přírody.

Základem silného proudĕní hmotných kvalit – vášnĕ, poštilosti a svĕtské zbožnosti – je podle tohoto verše agrahaṇa, což Śrīla Śrīdhara Svāmī překládá jako „nevĕdomost“. Jelikož sanskrtský kořen graḥ znamená „brát, přijímat, uchopovat či porozumĕt“, znamená grahaṇa „pochytit“ přesnĕ ve smyslu „pochopit určitou myšlenku či skutečnost“. Agrahaṇa zde tedy poukazuje na neschopnost chápat své duchovní postavení, která je příčinou pádu do divokých proudů hmotné existence.

Další význam slova agrahaṇa získáme, když z nĕho udĕláme složeninu agra-haṇa. Agra znamená „první, nejvyšší či nejlepší“ a hana znamená „zabíjení“. Nejlepší částí naší existence je čistá duše, která je vĕčná, oproti dočasnému hmotnému tĕlu a mysli. Ten, kdo upřednostňuje hmotnou existenci před vĕdomím Kṛṣṇy, tedy vlastnĕ zabíjí nejlepší část sebe sama, duši, jež se ve svém čistém stavu může tĕšit z vĕdomí Kṛṣṇy bez omezení.

Śrīla Śrīdhara Svāmī přeložil výraz tapo-mayam jako „plný poznání“. Slovo tapas, které obvykle označuje „askezi“, je odvozené ze sanskrtského slovesa tap, o nĕmž lze souhrnnĕ říct, že poukazuje na různé funkce slunce. Tap znamená „pálit, svítit, hřát a tak dále“. Nejvyšší Pán je vĕčnĕ dokonalý, takže zde tapo-mayam nevyjadřuje, že Jeho transcendentální tĕlo je určené pro podstupování askze, neboť tomu se vĕnují podmínĕné duše, aby se očistily nebo aby nabyly určité schopnosti. Všemohoucí, dokonalá bytost se ani neočišťuje, ani nezískává moc – je vĕčnĕ čistá a všemocná. Śrīdhara Svāmī tedy inteligentnĕ pochopil, že v tomto případĕ slovo tapas označuje osvĕtlující vliv slunce a tedy vyjadřuje, že Pánovo tĕlo, které vydává vlastní záři, je vševĕdoucí. Svĕtlo je bĕžný symbol poznání. Pánova duchovní záře nesvĕtluje pouze fyzicky, jako je tomu v případĕ svíčky nebo žárovky; důležitĕjší je, že Pánovo tĕlo osvĕtluje naše vĕdomí dokonalým poznáním, neboť Pánova záře sama o sobĕ představuje dokonalé poznání.

Skládáme uctivé poklony u lotosových nohou Śrīly Śrīdhara Svāmīho a dĕkujeme mu za jeho vysvĕtlující poznámky k tomuto verši.