SLOKA 7
ye mad-vidhājñā jagad-īśa-māninas
tvāṁ vīkṣya kāle ’bhayam āśu tan-madam
hitvārya-mārgaṁ prabhajanty apasmayā
īhā khalānām api te ’nuśāsanam
ye — ti, kdo; mat-vidha — jako já; ajñāḥ — pošetilci; jagat-īśa — za pány vesmíru; māninaḥ — klamnĕ se pokládající; tvām — Tebe; vīkṣya — když vidí; kāle — v čase (strachu); abhayam — nebojácného; āśu — rychle; tat — své; madam — pýchy; hitvā — poté, co se vzdají; ārya — oddaných, kteří dĕlají pokrok v duchovním životĕ; mārgam — cestou; prabhajanti — vydávají se bez výhrad; apa-smayāḥ — zbavení pýchy; īhā — činnost; khalānām — zlotřilých; api — jistĕ; te — od Tebe; anuśāsanam — poučení.
I pošetilci jako já, kteří se pyšnĕ považují za pány vesmíru, se rychle zbaví své namyšlenosti a vydají se cestou duchovního pokroku, když vidí, jak jsi nebojácný i tváří v tvář času. Trestáš tedy ničemy jen proto, abys je poučil.
V dĕjinách najdeme mnoho příkladů, jak svrchovaná autorita ničí pýchů pošetilců. Vůdci moderního svĕta spolu pyšnĕ bojují, a uvádĕjí tak obyčejné lidi do horšího nebezpečí než kdy dřív. Také Indra, který byl pyšný na své zdánlivĕ vyznamné postavení, opovážil ohrozit životy nevinných obyvatel Vṛndāvanu s použitím hrozných zbraní, až Nejvyšší Pán svou pohotovou reakcí jeho povýšenost pokořil.
V dnešní dobĕ jsou obvykle vlády v západních zemích voleny demokratickým způsobem a vzhledem k tomu sdílejí masy lidu osud svých vůdců. Když se pyšní vůdci uchylují k násilí, lidé, kteří je zvolili, nesou tíži následků jejich agresivních rozhodnutí. Proto by lidé v demokratických zemích svĕta mĕli volit Kṛṣṇy si vĕdomé vůdce, kteří zavedou vládu ve shodĕ s Božími zákony. Jinak budou materialističtí vůdci neteční k vůli Nejvyššího Pána nepochybnĕ potrestáni v podobĕ různých pohrom a lidé, kteří je zvolili, ponesou zodpovĕdnost za jejich počínání a budou se tedy podílet i na jejich utrpení.
Ironické je, že v moderních demokratických zemích se nejen sami vůdci považují za vládce vesmíru, ale masy lidu, jež berou vůdce jen jako své představitele, nikoliv jako představitele Boha, se také považují za vládce svého státu. Trest, o kterém se mluví v tomto verši, se tedy v moderním svĕtĕ víc než kdykoliv jindy vztahuje i na obyčejné lidi.
Moderní človĕk by nemĕl dopustit, aby se stal jen ukázkou moci přírody, která ho svrhne z jeho pyšného postavení. Mĕl by radĕji pokornĕ plnit vůli všepřitažlivé Osobnosti Božství, Absolutní Pravdy, Śrī Kṛṣṇy, a vítat novou epochu duševního zdraví, vyrovnanosti a všeobecného osvícení.