SLOKA 15
kāmaṁ krodhaṁ bhayaṁ sneham
aikyaṁ sauhṛdam eva ca
nityaṁ harau vidadhato
yānti tan-mayatāṁ hi te
kāmam — chtíč; krodham — hnĕv; bhayam — strach; sneham — láskyplnou náklonnost; aikyam — jednotu; sauhṛdam — přátelství; eva ca — také; nityam — stále; harau — vůči Pánu Harimu; vidadhataḥ — projevující; yānti — dosahují; tat-mayatām — pohroužení v Nĕm; hi — jistĕ; te — tyto osoby.
Ti, kdo neustále smĕřují svůj chtíč, hnĕv, strach, ochráncovskou náklonnost, vnímání neosobní jednoty nebo přátelství k Pánu Harimu, se jistĕ pohrouží do myšlenek na Nĕj.
Pán Kṛṣṇa je čistá duchovní existence a ti, kdo se k Nĕmu nĕjakým způsobem připoutají a pohrouží se do myšlenek na Nĕj, se povznesou na duchovní úroveň. To je absolutní povaha osobního styku s Pánem.
Tímto veršem Śukadeva Gosvāmī odpovídá na otázku krále Parīkṣita ohlednĕ gopī. Tanec rāsa, o kterém Śukadeva začal vyprávĕt, je přece jen Kṛṣṇova nejdůvĕrnĕjší zábava a Parīkṣit s ním spolupracuje na odstraňování pochyb ostatních, kdo poslouchají nebo v budoucnu mohou slyšet tento úžasný příbĕh. Śrīla Madhvācārya citoval výrok ze Skanda Purāṇy, který důraznĕ prohlašuje osoby jako jsou gopī za osvobozené duše, mimo sféru hmotného klamu:
bhaktyā hi nitya-kāmitvaṁ
na tu muktiṁ vinā bhavet
ataḥ kāmitayā vāpi
muktir bhaktimatāṁ harau
„Vĕčná milostná připoutanost ke Kṛṣṇovi vyjádřená čistou oddanou službou se nemůže vyvinout u nikoho, kdo ještĕ není osvobozený. Proto ti, kdo jsou oddaní Pánu Harimu, i prostřednictvím milostné připoutanosti, jsou již osvobození.“
Śrīla Madhvācārya dále cituje z Padma Purāṇy, aby objasnil důležitý bod, že nikdo nedosáhne osvobození jen chtivým toužením po Pánu Kṛṣṇovi, ale jedinĕ milostnou připoutaností v rámci čisté oddané služby:
sneha-bhaktāḥ sadā devāḥ
kāmitsenāpsara-striyaḥ
kāscit kāscin na kāmena
bhaktyā kevalayaiva tu
„Polobozi jsou vždy láskyplnĕ oddaní Pánu a mladé nebešťanky zvané apsary po Nĕm chtivĕ touží, i když nĕkteré z nich s čistou oddaností nedotčenou hmotným chtíčem. Jedinĕ tyto apsary jsou zralé pro osvobození, neboť toho nelze dosáhnout bez pravé oddané služby.“
Oddaná služba tedy není yogyam, vhodná, dokud není prostá hmotného chtíče. To, že gopī získaly osobní společnost Pána Kṛṣṇy v milostném vztahu, by se nemĕlo brát lacino. Śrīla Madhvācārya cituje následující verše z Varāha Purāṇy, aby ukázal závažnost přímého vztahu s Pánem:
patitvena śriyopāsyo
brahmaṇā me piteti ca
pitāmahatayānyeṣāṁ
tridaśānāṁ janārdanaḥ
„Bohynĕ Lakṣmī uctívá Pána Janārdanu jako svého manžela, Pán Brahmā jako svého otce a ostatní polobozi jako svého dĕda.“
prapitāmaho me bhagavān
iti sarva-janasya tu
guruḥ śrī-brahmaṇo viṣṇuḥ
surāṇāṁ ca guror guruḥ
„Bĕžní lidé by tedy mĕli uvažovat: ,Nejvyšší Pán je mým pradĕdem.̀ Pán Viṣṇu je duchovní učitel Brahmy a je tedy guruem gurua polobohů.“
gurur brahmāsya jagato
daivaṁ viṣṇuḥ sanātanaḥ
ity evopāsanaṁ kāryaṁ
nānyathā tu kathañcana
„Brahmā je duchovní učitel tohoto vesmíru a Viṣṇu je Božstvo hodné vĕčného uctívání. S tímto a žádným jiným pochopením je třeba Pána uctívat.“
Výše uvedené pokyny platí pro sarva-jana, „všechny bĕžné lidi“. Každý by se jimi tedy mĕl řídit, dokud nedosáhne vznešené úrovnĕ důvĕrného vztahu s Nejvyšším Pánem. Existuje mnoho důkazů, že gopī z Vṛndāvanu jsou velmi pokročilé, osvobozené duše a jejich zábavy s Kṛṣṇou jsou tedy čisté a duchovní. S tímto na mysli můžeme správnĕ pochopit tuto kapitolu Śrīmad-Bhāgavatamu.