SLOKA 3
dṛṣṭvā kumudvantam akhaṇḍa-maṇḍalaṁ
ramānanābhaṁ nava-kuṅkumāruṇam
vanaṁ ca tat-komala-gobhī rañjitaṁ
jagau kalaṁ vāma-dṛśāṁ manoharam
dṛṣṭvā — když vidĕl; kamut-vantam — otevírající lotosy kumuda, které kvetou v noci; akhaṇḍa — neporušený; maṇḍalam — kotouč jehož obličeje; ramā — bohynĕ štĕstí; ānana — (připomínající) obličej; ābham — jehož svĕtlo; nava — novou; kuṅkuma — rumĕlkou; aruṇam — zarudlé; vanam — les; ca — a; tat — toho mĕsíce; komala — jemnými; gobhiḥ — paprsky; rañjitam — zabarvený; jagau — hrál na flétnu; kalam — sladce; vāma-dṛśām — pro dívky s půvabnýma očima; manaḥ-haram — okouzlující.
Pán Kṛṣṇa vidĕl, jak neporušený kotouč mĕsíce v úplňku svítí rudou září novĕ nanesené rumĕlky, jako kdyby to byl obličej bohynĕ štĕstí. Vidĕl také, jak se vlivem mĕsíce otevírají lotosy kumuda a jak jeho paprsky jemnĕ zabarvují les. Pán tedy začal sladce hrát na svou flétnu a přitahovat mysli gopī s nádhernýma očima.
Slovo jagau v tomto verši vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa hrál na flétnu písnĕ, což je potvrzeno ve sloce 40 slovy kā stry aṅga te kala-padāyata-veṇu-gītā. Slovo ramā může označovat nejen choť Pána Viṣṇua, ale také Śrīmatī Rādhārāṇī, původní bohyni štĕstí. Pán Kṛṣṇa se narodil v dynastii boha Mĕsíce a zde hraje mĕsíc významnou roli při přípravĕ Pánova vstupu do středu tance rāsa.