SLOKA 30
preṣṭhaṁ priyetaram iva pratibhāṣamāṇaṁ
kṛṣṇaṁ tad-artha-vinivartita-sarva-kāmāḥ
netre vimṛjya ruditopahate sma kiñcit
saṁrambha-gadgada-giro ’bruvatānuraktāḥ
preṣṭham — pro svého milovaného; priya-itaram — pravý opak milého; iva — jako kdyby; pratibhāṣamāṇam — který je oslovoval; kṛṣṇam — Pána Kṛṣṇu; tat-artha — pro Nĕho; vinivartita — zapudily; sarva — všechny; kāmāḥ — své hmotné touhy; netre — oči; vimṛjya — utřely si; rudita — pláče; upahate — zanechaly; sma — potom; kiñcit — nĕco; saṁrambha — vzrušením; gadgada — se zalykajícími se; giraḥ — hlasy; abruvata — promluvily; anuraktāḥ — pevnĕ připoutané.
Přestože byl Kṛṣṇa jejich milovaný a přestože se kvůli Nĕmu vzdaly všech ostatních cílů svých tužeb, promlouval k nim nemile. Jejich připoutaností k Nĕmu to ale neotřáslo. Zanechaly pláče, utřely si oči a promluvily hlasy rozechvĕlými vzrušením.
Gopī začaly Śrī Kṛṣṇovi odpovídat. Hlasy se jim zalykaly hnĕvem způsobeným jejich silnou láskou k Nĕmu a neochotou se Ho vzdát. Nechtĕly Mu dovolit, aby je odmítl.