SLOKA 37
śrīr yat padāmbuja-rajaś cakame tulasyā
labdhvāpi vakṣasi padaṁ kila bhṛtya-juṣṭam
yasyāḥ sva-vīkṣaṇa utānya-sura-prayāsas
tadvad vayaṁ ca tava pāda-rajaḥ prapannāḥ
śrīḥ — bohynĕ štĕstí, manželka Pána Nārāyaṇa; yat — jako; pada-ambuja — lotosových nohou; rajaḥ — prach; cakame — žádaný; tulasyā — společnĕ s Tulasī-devī; labdhvā — poté, co získala; api — dokonce; vakṣasi — na Jeho hrudi; padam — své místo; kila — vskutku; bhṛtya — služebníky; juṣṭam — obsluhovaný; yasyāḥ — jejíž (Lakṣmī); sva — na sebe; vīkṣaṇe — ve snaze upoutat pohled; uta — na druhou stranu; anya — ostatních; sura — polobohů; prayāsaḥ — úsilí; tadvat — stejnĕ; vayam — my; ca — také; tava — Tvých; pāda — nohou; rajaḥ — prach; prapannāḥ — vyhledaly jsme jako útočištĕ.
Bohynĕ Lakṣmī, o jejíž pohled se s velkým úsilím ucházejí polobozi, získala jedinečné postavení, neboť neustále spočívá na hrudi svého Pána, Nārāyaṇa. Přesto touží po prachu z Jeho lotosových nohou, i když se o tento prach musí dĕlit s Tulasī-devī a s mnoha dalšími Pánovými služebníky. Podobnĕ my přicházíme k prachu z Tvých lotosových nohou, abychom u nĕj získaly útočištĕ.
Zde gopī poukazují na to, že prach z Pánových nohou je tak extatický a blahodárný, že bohynĕ štĕstí chce opustit své jedinečné místo na Jeho hrudi a dĕlit se s mnoha dalšími oddanými o místo u Jeho nohou. Tímto gopī naléhají na Pána Kṛṣṇu, aby se neproviňoval dvojakým jednáním. Jelikož bohyni štĕstí dal místo na své hrudi a zároveň jí dovolil vyhledávat prach z Jeho lotosových nohou, mĕl by bezpochyby dát stejnou příležitost i gopīm, což jsou oddané, které vůči Nĕmu chovají tu nejhlubší lásku. „Konec konců,“ žadoní gopī, „vyhledávat prach z Tvých lotosových nohou je dokonale oprávnĕné snažení, ve kterém bys nás mĕl povzbudit, a ne se nás pokoušet posílat pryč.“