SLOKA 12
athainam astaud avadhārya pūruṣaṁ
paraṁ natāṅgaḥ kṛta-dhīḥ kṛtāñjaliḥ
sva-rociṣā bhārata sūtikā-gṛhaṁ
virocayantaṁ gata-bhīḥ prabhāva-vit
atha—poté; enam—dítěti; astaut—přednesl modlitby; avadhārya—přesvědčený o tom, že dítě je Nejvyšší Osobnost Božství; pūruṣam—Nejvyšší Osoba; param—transcendentální; nata-aṅgaḥ—klanící se; kṛta-dhīḥ—se soustředěnou pozorností; kṛta-añjaliḥ—se sepjatýma rukama; sva-rociṣā—září své osobní krásy; bhārata—ó Mahārāji Parīkṣite, potomku Mahārāje Bharaty; sūtikā-gṛham—místo, kde se Pán narodil; virocayantam—osvětlující všechno kolem; gata-bhīḥ—všechen jeho strach zmizel; prabhāva-vit—nyní chápal moc (Nejvyšší Osobnosti Božství).
Ó Mahārāji Parīkṣite, potomku krále Bharaty, Vasudeva pochopil, že toto dítě bylo Pán Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Když si tím byl nade všechny pochybnosti jist, opustil ho všechen strach. Se sepjatýma rukama složil poklony a se soustředěnou pozorností se začal modlit k dítěti, jež svým přirozeným jasem osvětlovalo místo svého zrození.
Užaslý Vasudeva nyní soustředil pozornost na Nejvyšší Osobnost Božství. Jelikož poznal moc Nejvyššího Pána, zbavil se strachu, neboť chápal, že se Pán zjevil proto, aby ho ochránil (gata-bhīḥ prabhāva-vit). Když pochopil, že je s ním Nejvyšší Osobnost Božství, přiměřeně situaci přednesl následující modlitby.