SLOKA 18
ya ātmano dṛśya-guṇeṣu sann iti
vyavasyate sva-vyatirekato ’budhaḥ
vinānuvādaṁ na ca tan manīṣitaṁ
samyag yatas tyaktam upādadat pumān
yaḥ—ten, kdo; ātmanaḥ—své skutečné totožnosti, duše; dṛśya-guṇeṣu—mezi viditelnými objekty, počínaje tělem; san—nacházející se v tomto postavení; iti—tak; vyavasyate—i nadále jedná; sva-vyatirekataḥ—jako kdyby tělo nezáviselo na duši; abudhaḥ—pošetilec; vinā anuvādam—bez náležitého rozboru; na—ne; ca—také; tat—tělo a další viditelné objekty; manīṣitam—jelikož se už takové úvahy probíraly; samyak—plně; yataḥ—protože je pošetilý; tyaktam—jsou odmítnuty; upādadat—pokládá toto tělo za skutečnost; pumān—osoba.
“Ten, kdo si myslí, že jeho viditelné tělo, které je výtvorem tří kvalit přírody, nezávisí na duši, nezná podstatu existence, a proto je pošetilec. Učení lidé jeho závěry odmítají, neboť po důkladném zvážení lze pochopit, že kdyby viditelné tělo a smysly neměly svůj základ v duši, chyběla by jim podstata. Pošetilec však pokládá svůj závěr za skutečnost bez ohledu na to, že byl odmítnut.”
Tělo nelze vytvořit bez základu, kterým je duše. Takzvaní vědci se různými způsoby snaží vytvořit živé tělo ve svých chemických laboratořích, ale nikomu se to ještě nepodařilo, neboť tělo nelze připravit z hmotných prvků bez přítomnosti duše. Vědci jsou nyní nadšeni z teorií o chemickém složení těla, a mnoho jsme jich proto vyzvali, aby vyrobili alespoň malé vejce. Chemikálie tvořící vejce lze nalézt velice snadno. Je v něm bílá a žlutá hmota obalená skořápkou, a to vše by měli být moderní vědci schopni velmi snadno napodobit. Ale dokonce i kdyby je vytvořili a vložili do inkubátoru, kuře by se z jejich umělého chemického vejce nevylíhlo. Musí zde být ještě duše, neboť žádná chemická sloučenina nevytvoří život. Proto jsou ti, kdo si myslí, že je možný život bez duše, v tomto verši nazváni slovem abudhaḥ, pošetilí darebáci.
Pak jsou tu také jiní, kteří tělo zavrhují, protože ho považují za nepodstatné. Ti patří do stejné kategorie pošetilců. Tělo nelze ani zavrhnout, ani pokládat za podstatné. Podstatou je Nejvyšší Osobnost Božství a tělo i duše jsou energie Nejvyššího Boha, jak Pán sám popisuje v Bhagavad-gītě (7.4-5):
bhūmir āpo 'nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā
apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat
“Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego Ä všech těchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddělené hmotné energie. Ó Arjuno mocných paží, kromě nich však existuje ještě Moje jiná, vyšší energie, která zahrnuje živé bytosti, jež vykořisťují zdroje této hmotné, nižší přírody.”
Tělo tedy má vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství stejně jako duše. Jelikož obojí jsou to Pánovy energie, nejsou neskutečné, protože mají původ ve skutečnosti. Ten, kdo nezná toto tajemství života, je abudhaḥ. Védy prohlašují: aitadātmyam idaṁ sarvam, sarvaṁ khalv idaṁ brahma-vše je Nejvyšší Brahman. To znamená, že tělo i duše jsou Brahman, neboť hmotná i duchovní energie pocházejí z Brahmanu.
Někteří lidé, kteří neznají závěry Véd, pokládají za podstatu hmotnou přírodu a jiní zase duši, ale ve skutečnosti je podstatou Brahman, příčina všech příčin. Složky tohoto projeveného hmotného světa a jeho bezprostřední příčina jsou Brahman a nikdy nezařídíme, aby byly na Brahmanu nezávislé. Dále platí, že složky i bezprostřední příčina tohoto hmotného projevu jsou jakožto Brahman pravdivé, satya. Rčení brahma satyaṁ jagan mithyā neplatí. Svět není neskutečný.
Jñānī tento svět zavrhují a pošetilci ho pokládají za skutečnost, ale jedni i druzí jsou pomýlení. I když tělo není tak důležité jako duše, nemůžeme říci, že je neskutečné. Je však dočasné, a pouze pošetilí materialisté, kteří o duši nic nevědí, považují dočasné tělo za skutečnost a snaží se je zdobit. Oběma těmto léčkám-zavrhování těla jako neskutečného a jeho pokládání za jedinou skutečnost-se může vyhnout ten, kdo si je dokonale vědom Kṛṣṇy. Jestliže považujeme tento svět za neskutečný, patříme do kategorie asurů, kteří tvrdí, že tento svět je falešný, nemá žádný základ a nevládne mu žádný Bůh (asatyam apratiṣṭhaṁ te jagad āhur anīśvaram). To je závěr démonů, jenž popisuje šestnáctá kapitola Bhagavad-gīty.