SLOKA 20
sa tvaṁ tri-loka-sthitaye sva-māyayā
bibharṣi śuklaṁ khalu varṇam ātmanaḥ
sargāya raktaṁ rajasopabṛṁhitaṁ
kṛṣṇaṁ ca varṇaṁ tamasā janātyaye
saḥ tvam—Ty, Pane, jenž jsi právě ta osoba, Transcendence; tri-loka-sthitaye—za účelem udržování tří světů, vyššího, středního a nižšího planetárního systému; sva-māyayā—působením své osobní energie (ātma-māyayā); bibharṣi—přijímáš; śuklam—bílou podobu Viṣṇua na úrovni dobra; khalu—jakož i; varṇam—barvu; ātmanaḥ—stejné kategorie, jako jsi Ty (viṣṇu-tattva); sargāya—za účelem stvoření celého světa; raktam—červená barva rajo-guṇy; rajasā—s kvalitou vášně; upabṛṁhitam—oplývající; kṛṣṇam ca—a kvalita temnoty; varṇam—barva; tamasā—doprovázená nevědomostí; jana-atyaye—za účelem konečného zničení celého stvoření.
“Můj Pane, Tvá podoba je transcendentální vůči třem hmotným kvalitám, ale přesto pro udržování tří světů přijímáš bílou barvu Viṣṇua na úrovni dobra; za účelem stvoření, jež je spjato s kvalitou vášně, se zjevuješ zbarvený do červena a na konci, když je třeba uskutečnit zničení, jež provází nevědomost, máš načernalý vzhled.”
Vasudeva se k Pánu modlil: “Říká se Ti śuklam. Śuklam neboli bílá barva je symbolickým zastoupením Absolutní Pravdy, neboť je nedotčená hmotnými kvalitami. Pán Brahmā je nazýván rakta neboli červený, protože zastupuje kvalitu vášně potřebnou pro stvoření. Temnota je přisouzena Pánu Śivovi, protože on ničí celý vesmír. Stvoření, zničení a udržování tohoto vesmírného projevu konají Tvé energie, ale Tebe se přitom tyto kvality nedotýkají.” To potvrzují Védy: harir hi nirguṇaḥ sākṣāt-Nejvyšší Osobnost Božství je vždy mimo vliv hmotných kvalit. Rovněž je řečeno, že kvality vášně a nevědomosti v osobě Nejvyššího Pána neexistují.
Tři barvy, uvedené v tomto verši-śukla, rakta a kṛṣṇa-nelze brát doslovně jako to, co vnímáme svými smysly, ale spíše jako zastoupení sattva-guṇy, rajo-guṇy a tamo-guṇy. Například volavka bývá bílá, a přitom je pod vlivem tamo-guṇy, kvality nevědomosti. Podle logiky zvané bakāndha-nyāya je volavka tak hloupá, že běhá za varlaty býka, neboť je považuje za visící rybu, kterou si bude moci sebrat, až spadne. Je tedy v trvalé nevědomosti. Na druhou stranu Vyāsadeva, jenž sestavil védskou literaturu, je načernalý, ale to neznamená, že ho ovládá tamo-guṇa; ve skutečnosti je na nejvyšší úrovni sattva-guṇy, mimo vliv hmotných kvalit přírody. Někdy jsou těmito barvami (śukla-raktas tathā pītaḥ) označováni brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové. Pán Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu je uctíván jako načernalý, Pán Śiva je bělavý a Pán Brahmā načervenalý, ale podle toho, co říká Śrīla Sanātana Gosvāmī ve své knize Vaiṣṇava-toṣaṇī-ṭīkā, zde není míněno rozdělení barev.
Správný význam pojmů śukla, rakta a kṛṣṇa je tento: Pán je neustále transcendentální, ale za účelem stvoření se zjevuje jako Pán Brahmā s barvou rakta. A zase jindy se Pán hněvá. V Bhagavad-gītě (16.19) říká:
tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān
saṁsāreṣu narādhamān
kṣipāmy ajasram aśubhān
āsurīṣv eva yoniṣu
“Tyto záštiplné a zlomyslné, nejnižší z lidí, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských životních druhů.” Pán se hněvá, aby zahubil démony, a proto přijímá podobu Pána Śivy. Nejvyšší Osobnost Božství je vždy mimo vliv hmotných kvalit a neměli bychom se nechat svést k nějakému jinému závěru pouze na základě smyslového vnímání. Jeho postavení musíme pochopit z podání autorit neboli mahājanů. Śrīmad-Bhāgavatam (1.3.28) uvádí: ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam.