SLOKA 32
śrī-bhagavān uvāca
tvam eva pūrva-sarge ’bhūḥ
pṛśniḥ svāyambhuve sati
tadāyaṁ sutapā nāma
prajāpatir akalmaṣaḥ
śrī-bhagavān uvāca—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl Devakī; tvam—ty; eva—jistě; pūrva-sarge—v minulém věku; abhūḥ—stala ses; pṛśniḥ—jménem Pṛśni; svāyambhuve—v době Svāyambhuvy Manua; sati—ó počestná ženo; tadā—tehdy; ayam—Vasudeva; sutapā—Sutapā; nāma—jménem; prajāpatiḥ—Prajāpati; akalmaṣaḥ—zbožná osoba bez jediné poskvrny.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, odpověděl: “Má milá matko, nejlepší z cudných žen, ve svém předchozím životě v době Svāyambhuvy jsi byla známa jako Pṛśni a Vasudeva, který byl tím nejzbožnějším Prajāpatim, se jmenoval Sutapā.”
Nejvyšší Pán dal jasně najevo, že Devakī se nestala Jeho matkou jenom nyní, ale byla jí i předtím. Kṛṣṇa je věčný a svého otce a matku si vybírá z řad svých oddaných také věčně. Devakī byla i předtím Pánovou matkou a Vasudeva Jeho otcem a jmenovali se Pṛśni a Sutapā. Když se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zjevuje, přijímá své věčné rodiče a oni přijímají Kṛṣṇu jako svého syna. Tato zábava probíhá věčně, a proto se nazývá nitya-līlā. Nebyl tedy žádný důvod k údivu či posměchu. Pán sám potvrzuje v Bhagavad-gītě (4.9):
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.” Oddaný by se měl snažit pochopit příchod a odchod Nejvyšší Osobnosti Božství od védských autorit, nikoliv na základě představivosti. Ten, kdo se řídí svými představami o Nejvyšším Pánu, je hoden odsouzení.
avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram
(Bg. 9.11)
Pán se zjevuje jako syn svého oddaného díky své paraṁ bhāvam. Slovo bhāva označuje stádium čisté lásky, která nemá s hmotnými vztahy nic společného.