SLOKA 37-38
tadā vāṁ parituṣṭo ’ham
amunā vapuṣānaghe
tapasā śraddhayā nityaṁ
bhaktyā ca hṛdi bhāvitaḥ
prādurāsaṁ varada-rāḍ
yuvayoḥ kāma-ditsayā
vriyatāṁ vara ity ukte
mādṛśo vāṁ vṛtaḥ sutaḥ
tadā—tehdy (po uplynutí dvanácti tisíc nebeských let); vām—s vámi oběma; parituṣṭaḥ aham—byl jsem navýsost spokojen; amunā—díky tomu; vapuṣā—v této podobě Kṛṣṇy; anaghe—Má milá matko, jež jsi prosta hříchu; tapasā—askezí; śraddhayā—vírou; nityam—neustále (zaměstnaní); bhaktyā—oddanou službou; ca—jakož i; hṛdi—v srdci; bhāvitaḥ—pevní (v odhodlání); prādurāsam—zjevil jsem se před vámi (stejným způsobem); vara-da-rāṭ—nejlepší ze všech, kdo jsou schopni dávat požehnání; yuvayoḥ—vás obou; kāma-ditsayā—s přáním splnit touhu; vriyatām—vyzval jsem vás, abyste vyjevili svou mysl; varaḥ—co se týče požehnání; iti ukte—když jste byli takto požádáni; mādṛśaḥ—stejný, jako jsem Já; vām—vás obou; vṛtaḥ—byl vyžádán; sutaḥ—jako váš syn (chtěli jste syna stejného, jako jsem Já).
“Ó matko Devakī, jež jsi prosta hříchu, po uplynutí dvanácti tisíc nebeských let, během nichž jste o Mně neustále rozjímali v srdci s velkou vírou, oddaností a askezí, jsem s vámi byl navýsost spokojen. Jelikož jsem nejlepší ze všech dárců požehnání, zjevil jsem se v této stejné podobě Kṛṣṇy, abych vás vyzval k přijetí Mého požehnání, po kterém toužíte. Tehdy jste vyjádřili touhu mít stejného syna, jako jsem Já.”
Dvanáct tisíc let na nebeských planetách není pro ty, kdo žijí ve vyšším planetárním systému, příliš dlouhá doba, i když obyvatelům této planety může připadat velice dlouhá. Sutapā byl synem Brahmy, a jak již víme z Bhagavad-gīty (8.17), jeden Brahmův den se podle našich počtů rovná mnoha miliónům let (sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ). Měli bychom si pozorně všimnout toho, že k získání Kṛṣṇy za syna je třeba podstoupit obrovskou askezi. Jestliže chceme, aby se Nejvyšší Pán stal jedním z nás v hmotném světě, vyžaduje to spoustu askeze, ale chceme-li se vrátit ke Kṛṣṇovi (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna), stačí, když Ho budeme znát a milovat. Samotná láska nám umožní vrátit se snadno domů, zpátky k Bohu. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto prohlásil: premā pum-artho mahān-láska k Bohu je tím nejvyšším, čeho může kdokoliv dosáhnout.
Jak jsme již vysvětlili, uctívání Pána má tři stádia zvaná jñāna, jñānamayī a rati neboli láska. Sutapā a jeho manželka Pṛśni zahájili svou oddanou službu na základě úplného poznání. Postupně vyvinuli k Nejvyšší Osobnosti Božství lásku, a když byla zralá, Pán se zjevil jako Viṣṇu, ačkoliv Devakī Ho pak požádala, aby přijal podobu Kṛṣṇy. Abychom Nejvyšší Osobnost Božství milovali více, chceme být ve styku s Pánem v podobě Kṛṣṇy či Rāmy. Zvláště s Kṛṣṇou můžeme uskutečňovat různé láskyplné výměny.
V tomto věku jsme všichni pokleslí, ale Nejvyšší Pán se zjevil jako Caitanya Mahāprabhu, aby nám dal lásku k Bohu přímo. To Jeho společníci opěvovali. Rūpa Gosvāmī prohlásil:
namo mahā-vadānyāya
kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-
nāmne gaura-tviṣe namaḥ
V tomto verši je Śrī Caitanya Mahāprabhu nazván mahā-vadānya, nejvelkodušnější ze všech štědrých osob, neboť dává Kṛṣṇu tak snadno, že kdokoliv může Kṛṣṇy dosáhnout prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Měli bychom proto využít požehnání Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a když budeme zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry zbaveni všech nečistot (ceto-darpaṇa-mārjanam), velice snadno pochopíme, že Kṛṣṇa je jediným cílem lásky (kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet).
Člověk tedy nemusí podstupovat tvrdou askezi trvající mnoho tisíc let; potřebuje se jen naučit, jak milovat Kṛṣṇu a neustále Mu sloužit (sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ). Pak se bude moci velmi snadno vrátit domů, zpátky k Bohu. Nemusíme Pána přivádět sem za nějakým hmotným účelem, například abychom měli syna nebo cokoliv jiného. Pokud se vrátíme domů, zpátky k Bohu, bude nám vyjeven náš skutečný, věčný vztah s Pánem, a ten budeme věčně rozvíjet. Zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry postupně rozvineme náš věčný vztah s Nejvyšší Osobou, a tak dosáhneme dokonalosti zvané svarūpa-siddhi. Měli bychom využít tohoto požehnání a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto zpíval: patita-pāvana-hetu tava avatāra-Caitanya Mahāprabhu se zjevil jako inkarnace, aby vysvobodil všechny pokleslé duše, jako jsme my, a dal nám přímo lásku k Bohu. Tohoto velkého požehnání velké Osobnosti Božství musíme využít.