SLOKA 46
śrī-śuka uvāca
ity uktvāsīd dharis tūṣṇīṁ
bhagavān ātma-māyayā
pitroḥ sampaśyatoḥ sadyo
babhūva prākṛtaḥ śiśuḥ
śrī-śukaḥ uvāca—Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; iti uktvā—poté, co takto poučil; āsīt—zůstal; hariḥ—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; tūṣṇīm—potichu; bhagavān—Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství; ātma-māyayā—prostřednictvím své duchovní energie; pitroḥ sampaśyatoḥ—před očima svého otce a matky; sadyaḥ—okamžitě; babhūva—stal se; prākṛtaḥ—jako obyčejná lidská bytost; śiśuḥ—dítě.
Śukadeva Gosvāmī řekl: Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, takto poučil svého otce a matku a poté zmlkl. V jejich přítomnosti se pak působením své vnitřní energie proměnil v malé lidské dítě. (To znamená, že přijal svou původní podobu: kṛṣṇas tu bhagavān svayam.)
Bhagavad-gītā (4.6) uvádí: sambhavāmy ātma-māyayā-vše, co Nejvyšší Pán dělá, zařizuje Jeho duchovní energie; nic Mu není vnuceno hmotnou energií. To je rozdíl mezi Pánem a obyčejnou živou bytostí. Védy říkají:
parāsya śaktir vividhaiva śrūyate
svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca
(Śvetāśvatara Upaniṣad 6.8)
Pro Pána je přirozené nebýt poznamenán hmotnými kvalitami, a jelikož je v Jeho duchovní energii vše dokonale přítomné, jakmile si něco přeje, je to okamžitě vykonáno. Pán není prākṛta-śiśu, dítě tohoto světa, ale díky své osobní energii se tak jevil. Pro obyčejné lidi je těžké přijmout, že nejvyšší vládce, Bůh, může mít podobu lidské bytosti, protože zapomínají, že Pán může pomocí své duchovní energie (ātma-māyayā) dělat cokoliv. Nevěřící prohlašují: “Jak by mohl nejvyšší vládce sestoupit jako obyčejná bytost?” Toto uvažování je materialistické. Śrīla Jīva Gosvāmī říká, že Nejvyššímu Pánu nemůžeme porozumět, dokud neuznáme, že Jeho energie je nepochopitelná, nepostižitelná našimi slovy a myslí. Ti, kdo pochybují o tom, že Nejvyšší Osobnost Božství může přijít jako lidská bytost a proměnit se v lidské dítě, jsou pošetilci, kteří si myslí, že Kṛṣṇovo tělo je hmotné, že se Kṛṣṇa rodí, a proto také umírá.
Ve čtvrté kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, slokách 28 a 29, je popsáno, jak Kṛṣṇa opustil své tělo. Mahārāja Parīkṣit se ptal Śukadevy Gosvāmīho: “Když všichni členové Yaduovské dynastie skonali, i Kṛṣṇa ukončil své pozemské působení a jediným členem rodiny, který zůstal naživu, byl Uddhava. Jak se to mohlo stát?” Śukadeva Gosvāmī odpověděl, že Kṛṣṇa pomocí své energie zničil celou rodinu a potom pomyslel na to, že nechá zmizet i své vlastní tělo. V této souvislosti Śukadeva Gosvāmī popsal, jakým způsobem Pán své tělo opustil. Nejednalo se však o zánik Kṛṣṇova těla, ale o odchod Nejvyššího Pána uskutečněný Jeho osobní energií.
Pán ve skutečnosti své věčné tělo neopouští, ale stejně jako může své tělo proměnit z podoby Viṣṇua v podobu obyčejného lidského dítěte, může ho proměnit, do jakékoliv podoby si přeje. To neznamená, že své tělo opouští. Působením duchovní energie se může zjevit v těle vytvořeném ze dřeva či kamene. Může své tělo proměnit v cokoliv, neboť vše je Jeho energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). V Bhagavad-gītě (7.4) je jasně řečeno: bhinnā prakṛtir aṣṭadhā-hmotné prvky jsou oddělené energie Nejvyššího Pána. I tehdy, když se promění v arcā-mūrti, uctívané Božstvo, které se našim zrakům jeví jako kámen nebo dřevo, zůstává stále Kṛṣṇou. Śāstry proto varují: arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matiḥ. Ten, kdo si myslí, že Božstvo uctívané v chrámu je ze dřeva či kamene, kdo považuje vaiṣṇavského gurua za obyčejnou lidskou bytost nebo kdo pod vlivem svých hmotných dojmů přistupuje k vaiṣṇavovi jako k příslušníku nějaké kasty, je nārakī, obyvatel pekla. Nejvyšší Osobnost Božství se před námi může zjevit v mnoha podobách podle svého přání, ale my musíme znát skutečnou pravdu: janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ (Bg. 4.9). Ten, kdo následuje pokyny sādhua, gurua a śāster-svatých osob, duchovního učitele a autoritativních písem-může poznat Kṛṣṇu a pak úspěšně završit svůj život návratem domů, zpátky k Bohu.