SLOKA 7-8

Brahma-saṁhitā (5.37) uvádí:

Tento verš vyjadřuje, že Kṛṣṇa a Jeho doprovod jsou stejné duchovní povahy (ānanda-cinmaya-rasa). Kṛṣṇův otec, Jeho matka, Jeho přátelé pasáčci krav i samotné krávy jsou Kṛṣṇovými expanzemi. To bude vysvětleno ve výprávění o brahma-vimohana-līle. Když Brahmā odvedl Kṛṣṇovy společníky, aby si ověřil svrchovanost Pána Kṛṣṇy, Pán se znovu expandoval do podob všech pasáčků a telátek a Brahmā viděl, že všichni jsou viṣṇu-mūrti. Devakī je také expanzí Kṛṣṇy, a proto tento verš říká: devakyāṁ deva-rūpiṇyāṁ viṣṇuḥ sarva-guhā-śayaḥ.

V době předcházející Pánovu zjevení začali velcí mudrci a polobozi z radosti shazovat květy. Na mořském břehu se rozléhalo dunění mírných vln a nad mořem se na nebi seskupily mraky, jež začaly příjemně hřmít.

Když bylo takto vše připraveno, Pán Viṣṇu, jenž sídlí v srdci každé živé bytosti, se zjevil v temnotě noci jako Nejvyšší Osobnost Božství před Devakī, jež vypadala jako polobohyně. Příchod Pána Viṣṇua v tuto dobu lze srovnat s úplňkem vycházejícím na východním obzoru. Někdo může namítnout, že Pán Kṛṣṇa se zjevil osmý den po úplňku, takže měsíc v úplňku být nemohl. Na to lze odpovědět, že Pán Kṛṣṇa se narodil v dynastii pocházející od Měsíce. I když byl tedy Měsíc té noci neúplný, měl radost, že se Pán zjevuje v dynastii, jejíž je on sám zakladatelem, a proto se mohl milostí Kṛṣṇy zjevit v úplňku. K uvítání Nejvyšší Osobnosti Božství se ubývající Měsíc ze samé radosti stal úplňkem.

Některé verze Śrīmad-Bhāgavatamu namísto deva-rūpiṇyām jasně uvádějí viṣṇu-rūpiṇyām. V obou případech je však význam ten, že Devakī má stejně duchovní podobu jako Pán. Pán je sac-cid-ānanda-vigraha a Devakī je také sac-cid-ānanda-vigraha. Nikdo proto nemůže nalézt jedinou chybu na tom, jak se Nejvyšší Pán, sac-cid-ānanda-vigraha, zjevil z lůna Devakī.

Ti, kdo postrádají dokonalé poznání o tom, že příchod a odchod Pána jsou transcendentální (janma karma ca me divyam), bývají překvapeni, že se Nejvyšší Osobnost Božství může narodit jako obyčejné dítě. Pánovo narození není ve skutečnosti nikdy obyčejné. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, již sídlí v srdcích všech jako antaryāmī neboli Nadduše. Jelikož byl tedy plně přítomen v srdci Devakī, dokázal se zjevit i mimo její tělo.

Jednou z dvanácti velkých osobností-autorit, které mají oddaní následovat-je Bhīṣmadeva (svayambhūr nāradaḥ śambhuḥ kumāraḥ kapilo manuḥ prahlādo janako bhīṣmaḥ). Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.9.42) Bhīṣma říká, že Nejvyšší Osobnost Božství sídlí v srdci každého, tak jako slunce dokáže být nad hlavou každého. Přestože je však nad hlavami miliónů lidí, neznamená to, že je na různých místech. Také Nejvyšší Pán může být díky svým nepochopitelným energiím v srdcích všech a zároveň na jednom místě. Ekatvam anupaśyataḥ (Īśopaniṣad 7). Pán je jeden, ale díky své nepochopitelné energii se může zjevit v srdci každého. I když byl tedy v srdci Devakī, zjevil se jako její dítě. Podle citátu z Viṣṇu Purāṇy uvedeného ve Vaiṣṇava-toṣaṇī se Pán zjevil jako slunce (anugrahāsaya). Brahma-saṁhitā (5.35) potvrzuje, že přebývá dokonce i v atomu (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham). Sídlí v Mathuře, na Vaikuṇṭě a v hloubi srdce. Proto je třeba jasně pochopit, že nežil jako obyčejné dítě v srdci či lůně Devakī. Ani nepřišel na svět jako obyčejné lidské dítě, i když tak zdánlivě učinil, aby zmátl asury, jako byl Kaṁsa. Asurové se mylně domnívají, že se Kṛṣṇa narodil jako obyčejné nemluvně a že tento svět opustil jako obyčejný člověk. Ti, kdo znají Nejvyšší Osobnost Božství, tyto asurské představy odmítají. Ajo 'pi sann avyayātmā bhūtānām īśvaro 'pi san (Bg. 4.6). Bhagavad-gītā uvádí, že Pán je aja, nezrozený, a je nejvyšším vládcem všeho. Přesto se však zjevil jako dítě Devakī. Tento verš popisuje nepochopitelnou energii Pána, jenž vzešel jako úplněk. Každý by měl pochopit zvláštní význam zjevení Nejvyššího Boha a v žádném případě si o Něm nemyslet, že se narodil jako obyčejné dítě.