SLOKA 16
evaṁ pariṣvaṅga-karābhimarśa-
snigdhekṣaṇoddāma-vilāsa-hāsaiḥ
reme rameśo vraja-sundarībhir
yathārbhakaḥ sva-pratibimba-vibhramaḥ
evam — takto; pariṣvaṅga — s objetími; kara — svou rukou; abhimarśa — s doteky; snigdha — láskyplnými; īkṣaṇa — s pohledy; uddāma — širokými; vilāsa — hravými; hāsaiḥ — s úsmĕvy; reme — nacházel potĕšení; ramā — bohynĕ štĕstí; īśaḥ — vládce; vraja-sundarībhiḥ — s mladými pasačkami; yathā — jako; arbhakaḥ — chlapec; sva — svým; pratibimba — s odrazem; vibhramaḥ — jehož hra.
Tak se Pán Kṛṣṇa, původní Pán Nārāyaṇa, vládce bohynĕ štĕstí, tĕšil ve společnosti mladých žen z Vraji tím, že je objímal, hladil a láskyplnĕ na nĕ pohlížel se širokými, hravými úsmĕvy. Bylo to, jako kdyby si dítĕ hrálo se svým odrazem.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura komentuje tento verš takto: „Pán Kṛṣṇa samotný je Nejvyšší Absolutní Pravda a má neomezené energie. Všechny tyto energie přijímají osobní podoby a vybízejí Pána Kṛṣṇu k zábavám. Tak jako vznešený projev Jeho jedné svrchované transcendentální energie projevuje všechny nesčetné energie Pána, Kṛṣṇa se projevuje v tanci rāsa tolikrát, kolik je tam různých energií představovaných gopīmi. Všechno je Kṛṣṇa, ale na základĕ Jeho touhy Jeho duchovní energie Yogamāyā projevuje gopī. Když takto Jeho vnitřní energie Yogamāyā vytváří tyto zábavy pro obohacení Jeho transcendentálních emocí, je to jako když si chlapec hraje se svým vlastním odrazem. Jelikož však tyto zábavy vytváří Jeho duchovní energie, jsou vĕčné a samostatnĕ projevené.“